Jozef:

Narodil jsem se v Košicích v ateistické rodině. Rodiče mě vychovávali, abych ctil obecné morální zásady, dali mi do mého života jazyky a možnost vzdělání. Můj otec měl velice těžký život, ale přesto si zachoval široké srdce pro druhé lidi. A tak celé mé mládí bylo formováno dobrým příkladem, který jsem měl ve svém otci. Ve svých sedmnácti letech jsem začal mít problémy s křivou páteří a tehdy jsem se dozvěděl o psychotronikovi, který prý má schopnost léčit. Velice mě zaujalo, že kromě materiálního světa je tady i něco duchovního. Také používal jméno Ježíš a poprvé v životě jsem slyšel slovo modlitba. Celým srdcem jsem následoval tohoto člověka, pohyboval virgulí a byl jeho nejlepším učedníkem. Záhy však nastal problém, protože tento člověk zemřel na nemoc, o které tvrdil, že ho z ní Bůh uzdravil. Řekl také, že můj otec má zdravé srdce, ale za dva roky na to zemřel na infarkt. Celá má důvěra se zhroutila a já jsem nevěděl, kde mám Boha hledat. Jednou jsem od matky dostal anglickou bibli a zaujalo mě, že kdo Boha hledá, tomu se dá poznat. Na jedné párty jsem se zavřel sám do místnosti a řekl: „Ježíši, jestli jsi židovský Mesiáš, tak se mi dej poznat.“ Naplnil mě nevýslovný pokoj. Měl jsem obrovskou radost a četl bibli každý den. Protože jsem židovského původu, otec měl strach z pronásledování a nechal mě proti mé vůli v 17 letech pokřtít. Neměl jsem to otci za zlé, protože jsem chápal, čím si prošel v Holocaustu. Ptal jsem se kněze, jak se dostanu do nebe. Když mi řekl o očistci, tak jsem pro jistotu dva dny nemluvil, abych nehřešil, a nakonec se pohádal s rodiči. Kněz mi rovněž nedokázal vysvětlit, co se se mnou stalo, když jsem se modlil k Ježíši. Znovu jsem byl znechucen, zahodil bibli a žil hříšným životem. Po maturitě jsem absolvoval stáž v USA, kde jsem potkal křesťana, který mi řekl, že tenkrát při modlitbě jsem se znovuzrodil, tedy že do mého srdce přišel Ježíš. Na své osmnácté narozeniny jsem přijal křest Duchem Svatým - byl to můj nejkrásnější dárek k narozeninám. Zapojil jsem se do charismatického sboru Johna Osteena a byl velice šťastný. Náhlý srdeční infarkt mého otce mě podnítil k návratu na Slovensko. Zde jsem však žádné sbory takového typu nenašel. Dostudoval jsem veterinární medicínu v Košicích a nastoupil v České republice na medicínu v Olomouci. Před tím jsem navštívil Izrael a modlil se u Zdi nářků za církev, kam bych mohl chodit. V Olomouci jsem pak potkal mou současnou sestru v Pánovi Olivii Gardavskou, která mě pozvala do prostějovského sboru, ale byl jsem tam spíše jen návštěvníkem. Když se prostějovský sbor připojil ke křesťanskému společenství Milost, přijel k nám ze Slovenska misionář a současný pastor olomouckého sboru Martin Mazúch. Inspiroval mě pro Boží dílo a moje srdce znovu zahořelo pro Pána. Viděl jsem na jeho životě, jakou oběť je člověk schopen přinést pro kázání evangelia, a to mě hluboce zasáhlo. Povzbuzoval mě rovněž k modlitbám za mou budoucí ženu. Na jeden Alfa kurz přišla dívka jménem Lenka, která byla naplněním mých modliteb. Za rok se stala mojí ženou. Narodila se nám dcera Lenička a dnes čekáme další přírůstek do rodiny, chlapečka Jozífka. Děkuji Pánovi, že On je schopen naplnit každou naši potřebu podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši. Je mi velkou ctí, že můžu v Olomouci kázat evangelium (vedu promítání a pouliční evangelizace), protože je Boží mocí na spasení všem, kteří věří. Skutečně platí, že kdokoliv by z celého srdce volal na Pána, tomu se dostane záchrany a šťastného plnohodnotného života. Přeji všem čtenářům Logosu, hlavně těm, kteří hledají Boha a pravdu o duchovním světě, aby z upřímného srdce zavolali na jméno Ježíš a odpověď se dostaví. Ježíš je věrný, nikdy se člověka nezřekne a nikdy se ho nevzdá.

MUDR. et MVDR. Jozef Škarda

Lenka:

Narodila jsem se rovněž do ateistické rodiny, kde se v Boha sice nevěřilo, ale znamení a horoskopy zajímaly všechny. Rodiče však byli pragmatičtí a rozumní, takže jsem byla naučená rozhodovat se ne podle horoskopu, ale hlavou. Jednou jsem dostala od babičky dětskou bibli a začala věřit v Boha. Obsahovala ale pouze Starý zákon, takže jsem znala jenom Boha Otce, Ježíš pro mě byl pouhý člověk. Modlila jsem se hlavně, když jsem byla v úzkých a za odpuštění hříchů. Podle mojí teorie - čím víc jsem činila pokání a rmoutila se nad svými hříchy, tím více jsem mohla být očištěna. Před mým obrácením Bůh několikrát zasáhl do mého života, nejvíce v Anglii, kde jsem byla jako Au-pair. Kamarádka mě pozvala do jedné tradiční protestantské církve. Na konci se pastor modlil za lidi, když na mě složil ruce, cítila jsem nádherný Boží dotyk. Po návratu do České republiky jsem na to ale zapomněla a začal mě více zajímat svět, přátelé, koníčky; chtěla jsem šťastnou rodinu. Můj přítel byl vysoce inteligentní a morální člověk. Žil podle východních filozofií, byl pro mě vzorem a postupně jsem se mu začala přizpůsobovat. Oba jsme studovali, já v Olomouci. Přítelův spolužák mu řekl o Bohu a přesvědčil ho, že jedině život s Bohem může člověka skutečně učinit šťastným, protože byl stvořen Bohem a pro život s Ním. Přítel mě pak bombardoval otázkami, co je smyslem mého života. Stále jsem tvrdila, že rodina. Nakonec jsem musela přiznat, že to k životu skutečně nestačí. Opět jsem uvěřila v Boha a jeho lásku. V Olomouci jsem začala debatovat s lidmi o smyslu života, měla spoustu otázek, ale všichni moji věřící známí mi nedokázali rozumně odpovědět. Pak jsem potkala Terku Sušilovou z Křesťanského společenství. Na všechny moje otázky znala odpověď z bible, s mnohými věcmi jsem nesouhlasila a chtěla dokázat opak. Vše do sebe ale zapadalo a nedalo se vyvrátit. Vadilo mi ale, že pořád nazývá Ježíše Pánem. Nakonec jsem přijala pozvání na Alfa kurz o základech křesťanství a mluvila několikrát s pastorem, který mě přiměl zavolat na Ježíše, ačkoliv jsem v Něj ještě nevěřila. Během modlitby se mě Bůh opět dotkl a do mého srdce přišla víra, že Ježíš je Bůh, Syn Otce, kterého jsem už znala. Naplnil mě pokoj a obrovská radost. Okamžitě jsem začala horlivě kázat evangelium mezi spolužáky a setkala jsem se proto někdy i s odsouzením. Po určité době se ale dvě spolužačky obrátily, jedna z nich byla má největší odpůrkyně, což bylo pro ostatní asi největší svědectví, že Bůh skutečně je, za co jsem Bohu nesmírně vděčná. Obrátil se také můj přítel a zapojil se do sboru poblíž rodného města, kde s láskou slouží Pánovi. Brzy jsem však od Boha dospěla k poznání, že si mám vzít Jozefa, který mě skutečně za několik měsíců požádal o ruku. Velmi se těším z naší rodiny a (brzy) dvou dětí. Začala jsem ve sboru sloužit promítáním na kolejích a tvorbou plakátů. Ačkoliv jsem byla pověstná trémistka a nedokázala vůbec mluvit před lidmi, díky Pánovi jsem bez obtíží kázala evangelium i před padesáti studenty! Těhotenství přišlo uprostřed mé evangelizační činnosti na kolejích, takže se teď učím sloužit Bohu jako maminka. Očekávám, jaké změny ještě nastanou v mém životě, protože bych chtěla Bohu sloužit více. Jsem šťastná za náš sbor a našeho pastora, těším se, že se obracejí noví lidé. Děkuji Bohu, že mě k sobě přitáhl a změnil můj život, a že Mu na mně záleží, i když je ještě mnoho co měnit. Děkuji Mu, že pro odpuštění hříchů se už nemusím rmoutit, ale že odpuštění je zadarmo díky láskyplné oběti Ježíše Krista, který se stal také mým Pánem a Spasitelem. Totéž přeji všem čtenářům Logosu!

Lenka Škardová