Posvěcení

Jak žít dobrý a spokojený život

Dobrý a spokojený život prožíváme tehdy, když chodíme na každý den v Boží vůli. Nestačí se vydávat Bohu pouze v modlitbách, musíme se ochotně poddávat v každé chvíli a v každé oblasti našeho života a tím naplňujeme Boží plán, který je pro nás určený. Boží plán budeme moci následovat jedině tehdy, když budeme neustále zůstávat v postoji posvěcení a vydání se Pánově vůli, ať už je jakákoliv.

Co to vlastně znamená posvěcení? To znamená, že činíme pokání. Vyznáváme Bohu naše hříchy, ze kterých jsme usvědčovaní skrze kázané Slovo. Měníme naše postoje, rozhodování, mluvení, prostě zvyky, které jsme většinou pochytili, aniž bychom chtěli, po našich rodičích. Posvěcení je celoživotní cesta. Je to duchovní proces, jehož předpokladem je svatost. Boží vůlí je, aby věřící dosáhli posvěcení v každé oblasti. Bible nám ukazuje, jak si máme udržet posvěcení v manželství, ve výchově dětí, v mezilidských vztazích, v práci, ve službě církvi, i jak máme přicházet na bohoslužby. Boží slovo nás vede k nápravě a k činění dobrých a spravedlivých skutků. (1 Pt 1,14-19)

Posvěcení nás uvádí blíže k Boží slávě a tu předchází Boží bázeň. Bázeň nás vede do změny a čistoty – do pokání. Krev Pána Ježíše nás očišťuje, ospravedlňuje a také posvěcuje. Duch Boží bázně nám pomáhá nasměrovat naše city.

Posvěcení je celoživotní cesta. Je to duchovní proces, jehož předpokladem je svatost.

V současné době některým křesťanům chybí postoj hlubokého posvěcení a činění Boží vůle. Tímto špatným postojem omezujeme pohyb a projevy Ducha Svatého, proto je i mezi křesťany tolik nemocných a slabých. Křesťan si po svém obrácení (znovuzrození) musí uvědomit, že každý skutek má morální hodnotu, která je buď pozitivní, nebo negativní.

Bible nás učí o tom, že křesťanství je životní styl. Záleží na našem životním stylu, jestli budeme vytrženi, jestli jsme jako nevěsta připraveni pro Ženicha. Životní styl také určí, jestli budeme oděni do spravedlivých skutků z víry. (Zj 3,15-20; Ř 12,1-3; Ž 145,10; 1 Pt 1,15)

Tělo je chrámem Ducha svatého. Proto je důležité o tělo dbát. Není jedno, jak se oblékáme, jak voníme, nebo jak dbáme na hygienu. Duch svatý nebude přebývat v udírně nebo palírně ani ve špíně. Jsme reprezentanti Božího království. (Ř 6,12-13)

Co nejvíce brání posvěcení

Nejmenší úd těla – JAZYK. Velmi důležitý orgán, kterým rozhodujeme, kam nasměrujeme náš život. „I jazyk je oheň! Mezi všemi orgány našeho těla představuje jazyk svět zla. Poskvrňuje celé tělo a spaluje celý běh života, neboť je rozpalován peklem. … ale jazyk žádný člověk zkrotit neumí. Je to nezvládnutelné zlo, plné smrtelného jedu.“ (Jk 3,6.8) Nezkrotný jazyk činí duchovní věci absolutně bezcenné! Znehodnocuje každé úsilí a práci pro Pána a činí je v Božích očích neužitečné a neprospěšné. Někteří křesťané vypadají ve shromáždění posvěcení, laskaví, jemní, milující (ale jen naoko), avšak v práci, v rodině a v příbuzenstvu nikdy nelení, aby použili své jazyky plné kyseliny v pomluvách, hádkách, stěžování si a reptání.

„Pokud si někdo myslí, že je zbožný, a přitom neumí zvládnout vlastní jazyk, ten klame sám sebe a jeho zbožnost je k ničemu.“ (Jk 1,26) Zde se mluví o křesťanech, kteří bez hnutí svědomí mluví zle i o svých bratřích. Jejich zvykem je vše pomluvit a mít jen pravdu. Slova, která pronášíme, odráží to, co je v našich srdcích. Podle našich slov budeme souzeni. (Mt 12,36-37) Máš jazyk, který žehná i proklíná? Řecký význam slova proklínat v této souvislosti znamená „strhnout dolů, srazit někoho dolů, někoho nařknout, označit někoho za zlého“. Nedbalá řeč sráží a ničí tělo Kristovo. Staví se proti práci. Žádný křesťan by neměl mít takový postoj. Takto mluví lidé, co mají v sobě kořeny hořkosti, nepoddajnosti a rebelantství. Srdce takových lidí není v pořádku. (Jk 3,9-10; Ž 62,5; Ž 5,10; Př 6,19; Př 26,24-25)

Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez níž nikdo neuvidí Pána.

Jazyk může uzdravit jen Bůh! Boží slovo a Duch svatý. (Iz 6,5-7)

Dále co brání posvěcení je životní styl tělesného křesťana. Příkladem tělesného křesťana je Lot. Lot byl sice považován za spravedlivého, ale žil také světsky. O přicházejícím soudu toho nevěděl o moc víc než ostatní obyvatelé Sodomy a Gomory. Ačkoliv byl spravedlivý, neměl ani ponětí o tom, co se má stát v krátké době. Lot představuje tělesné světské křesťany, zvlášť je to vidět na jeho rodině. Postrádali spalující svatou bázeň před Hospodinem. Lot si vybral to, co pro něj zezačátku vypadalo lépe, ale nakonec se ukázalo, že jeho rozhodnutí nebylo moudré.

Opakem Lota je Abraham. Abraham si vybral oddělený život pro Boha. Hledal místo, jehož stavitelem a stvořitelem byl Bůh. Lot dal přednost životu s bezbožníky před společenství s Bohem. Lot si vybral životní styl, který nebyl určený Bohem. Podřizoval se bezbožné společnosti, která ho obklopovala. Kdyby se Lot nepřátelil s Abrahamem a nebyl tím pod Boží milostí, skončil by stejně jako všichni ostatní obyvatelé Sodomy a Gomory. Abraham byl Božím přítelem. Lot neznal Boží srdce ani Jeho cestu, to také vyšlo později najevo. „Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.“ (Jk 4,4) Nelze říkat „miluji Boha“, ale přitom stále milovat svět. Pokud budeme žít posvěceným životem, Bůh nám zaslibuje, že bude mezi námi přebývat. On chce být naším Bohem, Otcem a chce, abychom se nazývali Jeho syny a dcerami. Nesmíme přijímat Boží milost na prázdno! (Kol 4,5-6) „Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez níž nikdo neuvidí Pána. Dávejte pozor, aby se někdo nepřipravil o Boží milost a aby se nerozbujel nějaký kořen hořkosti, který by nakazil a poškodil mnohé.“ (Žd 12,14-15)

K naplnění Boží vůle je zapotřebí poslušnost a posvěcování se. Boží plán pro naše životy nenaplníme najednou. „Nauč mě plnit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh…“ (Ž 143,10)

Boží plán naplňujeme v chození krok za krokem v poslušnosti a věrnosti. Každodenní poslušnost Bohu a Jeho slovu, dokonce i v malých věcech nám pomůže udržet si život naplněný Duchem a my budeme žít dobrý a spokojený život.