Útěk před Islámským státem

Navzdory těžkostem, které má jeho rodina za sebou, si Mohammed uchovává hlubokou úctu a důvěru v Boha. Při pohledu na jejich hezké dcerky, které byly z naší návštěvy nadšené, se nám ani nechce věřit, čím si prošly. Vyprávění, které následně posloucháme, může působit až dobrodružně, dokud si člověk nezačne uvědomovat, že jde o tvrdou realitu, a že rodina nemá ani svoji ložnici, toaletu nebo blízké přátele.

Ještě nedávno si všichni žili šťastně a spokojeně v iráckém Mosulu. Mohammed měl dobrou práci a svou rodinu bez problémů uživil.

Ztráta dítěte a třicetivteřinový teror

Manželé měli postižené sedmiměsíční dítě. Jen několik dní před incidentem, který zcela změnil jejich život, dítě zemřelo. Následující neděli chtěla Sára jít i přes zármutek a bolest do kostela, aby se před bohoslužbami jako jindy modlila s ostatními ženami. V neděli ráno vysadil Mohammed svoji ženu u vchodu do kostela a sám jel najít místo na zaparkování auta. Měl u sebe obě dcery a s nimi čekal do začátku bohoslužeb, zatímco se Sára účastnila modlitebního setkání.

Sára právě hovořila s místním pastorem, když do kostela vtrhli ozbrojení muži a začali na přítomné střílet z automatických zbraní. Třebaže se to zdálo lidem v kostele jako celá věčnost, střelba trvala jen asi třicet vteřin. Lidé se okamžitě vrhali na podlahu, některé kulky jen zranily, jiní byli na místě mrtví. Sára zakopla o nějaké ležící tělo a padla na ně. Zůstala však nehybně ležet a slyšela, jak jí nad hlavou sviští kulky. Byla to nekonečná chvíle, než střelba ustala a utichla i její ozvěna.

Mohammed slyšel střelbu a řekl dcerám, aby zůstaly v autě, dokud se nevrátí. Sám s hrůzou běžel do kostela, aby zjistil, co se stalo, a zda je jeho manželka ještě naživu.

Jak rychle se útočníci objevili, tak rychle i zmizeli. Sáře pískalo v uších, pokoušela se vstát, ale znovu upadla, jak se smekla na kluzké podlaze potřísněné krví. Mohammed, který mezitím přiběhl do kostela, uviděl svoji ženu celou od krve a vrhl se k ní. Po chvíli oba pochopili, že krev na Sářiných šatech pochází od jejich sestry v Kristu, která ležela mrtvá na zemi. Sára propukla v zoufalý pláč a její manžel se ji snažil utěšovat. Ale ani jeden z nich nedokázal pochopit, proč někdo takto zabil zcela nevinné lidi.

Podle pozdější zprávy byly při tomto útoku zabity tři osoby a dvanáct jich bylo zraněno. Sára se původně chtěla jen posílit společnou modlitbou a trochu utišit zármutek nad ztrátou dítěte. Místo toho se stala svědkem podlého teroristického útoku na křesťany.

Útěk z Iráku

Mohammed se následně rozhodl, že nastal čas z Mosulu odejít a započal ihned s přípravami. Jejich úmorná dvanáctidenní cesta by vydala na samostatný příběh, ale nyní je celá rodina již v bezpečí svého provizorního domova, kde pobývají zatím dva měsíce.

Zeptali jsme se Sáry, jak se vyrovnává s traumatem oné děsivé události. K tomu nám řekla: „V noci se každou chvíli probudím a začnu plakat. Manžel se mne snaží utěšovat, ale moje sny jsou velmi reálné. Na to, co se tehdy stalo, nikdy nezapomenu.“

Mohammed říká, že i když si zachránili život, připadá si nyní jako ve vězení. „Nechci být nevděčný, ale chtěl bych pracovat a živit svoji rodinu, jsem z toho všeho často opravdu zoufalý. Rádi bychom odešli do Austrálie. Ale než se to všechno vyřídí, bude to trvat minimálně dva roky. Ale co dělat do té doby?“

Je to smutné slyšet tato slova od tak pěkné a nadějné rodiny. Vyprávění Mohammeda a Sáry a příběh jejich rodiny je jedním z mnoha, které od utečenců z Iráku a Sýrie slýcháme. Hlas mučedníků nyní hledá vhodné způsoby a vytváří strategický plán, jak jim v rámci existujících možností pomáhat.

Zdroj: Hlas mučedníků 3/2015
www.hlas-mucedniku.cz