Bůh jedná v Praze

Půl roku po konferenci v Olomouci se znovu setkali křesťané z Církve víry – Milost

V neděli 16.11. 2014 se sjely do Prahy do hotelu Pyramida sbory ze všech koutů Čech a Moravy v dobrém očekávání, že když naplníme biblické podmínky jednoty, opět se mocně pohne Duch Svatý, přijde obnovení, posílení skrze Slovo a nový vítr do plachet šíření evangelia, což se také i naplnilo.

Konference začala krátce po desáté hodině. Do uctívání nás vedl chválící tým z Prostějova, a to za podpory vynikajícího bubeníka ze Žiliny. S technickou asistencí pomáhali a u kamer se angažovali Olomoučtí a diakonskou službu zajišťovali především z Brna, Prahy a Prostějova. Už tím jsme mohli zažívat v praxi slova Žalmu 133.

Dopoledne se vystřídali za kazatelnou tři řečníci. Na úvod promluvil pastor Radomír Hasa, varoval před krizemi v církvích, předestřel úkoly církve i jednotlivce v daném společenství. Dále také zdůraznil, že úkolem nás věřících je, abychom byli světlem pro lidi nemající vztah s Bohem, aby i oni mohli uvěřit a být spaseni a vyzdvihl velkou milost, že se můžeme inspirovat dílem, které povstalo okolo pastora Jaroslava Kříže a Sándora Németha.

Dále slovo patřilo pastorovi Martinu Mazúchovi. Ten hned na začátku kázání zmínil, že každý z nás pro Ducha, který je v nás, je horlivec, i když se nám to nezdá. Bůh je horlivý a i my máme být horlivci. Horlivý člověk se raduje a umí být radikální, tam kde je třeba, člověk bez ohně stále jen čeká. Jednou větou se dá shrnout odkaz: „Zapal se pro Boží království!“

V sále bylo velké očekávání nejen na kontakt s nebem skrze písně Bohu, ale i na večerního řečníka Ákose Némese.

Posledním z kazatelů dopoledního setkání byl pastor Peter Kuba, jehož kázání bylo postaveno na Ježíšově podobenství o vinici – Ježíš je ten, který vinici – církev vysadil a ten, který nám ji dal do pronájmu k obhospodařování. V Čechách a na Slovensku zatím není tak velká vinice jako např. v Maďarsku. Ale budeme-li tuto naši, zatím malou, rozšiřovat, a systematicky každý svým dílem ji zušlechťovat, pak na principu 2. listu Timoteovi 2,2, může velmi zesílit a být velikou nejen pro Českou republiku, ale i dále.

Na závěr dopoledního shromáždění dal Peter Kuba výzvu pro ty, kteří chtějí být součástí církve a více sloužit Pánu a zapojit se do práce na „vinici“. Před podium se nahrnulo množství věřících, aby přijali vyzbrojující modlitbu, nebo i další modlitby za vyřešení životních situací.

Mezi dopoledním a večerním setkáním proběhly křty, přičemž třetina nových bratří a sester přináležela k Božímu dílu v Plzni.

Večer jsme opět začali dynamickou chválou a v sále bylo velké očekávání nejen na kontakt s nebem skrze písně Bohu, ale i na večerního řečníka Ákose Némese, pastora 1200­-členného sboru z maďarského Debrecenu. Ještě než nás požehnal vyučováním, pomodlil se bratr Ákos za nově pokřtěné.

Pak už jsme zajeli na hlubinu Pánova Slova. Ústředním tématem jeho kázání byla mimořádná postava Josefa Barnabáše z knihy Skutků. Ten byl člověkem, který dobře rozuměl tomu, že není potřeba hledět na semeno, které zaséváme, ale na úrodu, která z něj vzejde. To také udělal, když byl ochoten prodat své pole a utržené peníze položit před nohy apoštolů. To udělal, když se setkal s nejdříve velmi problematickým, ale zapáleným křesťanem Saulem, ze kterého díky Barnabášovi ve svůj čas vyrostl „mega apoštol“ Pavel. To viděl, když investoval své úsilí do Jana Marka, který neustál službu v okamžiku duchovní konfrontace, ale v budoucnu z něj vyrostl užitečný služebník a autor „Markova evangelia“.

Pokud dokážeme posunout své ambice na druhé místo a dokážeme investovat svůj čas a schopnosti do nových křesťanů a do budování služebníků, dostaví se velká změna v našich životech. Buď tím, kdo si všímá těch, kterých si nikdo nevšiml!

Konference byla ukončena ve večerních hodinách večeří Páně a vkládáním rukou na všechny přítomné. Povzbudili jsme se, když jsme na vlastní oči viděli a zažili, že Bůh je s námi a církev v Česku roste.