Jak mě Bůh uzdravil a změnil

Ráda bych se s vámi podělila o svědectví, jak mě Bůh uzdravil a změnil můj život.

Pocházím z východních Čech. Narodila jsem se do ateistické rodiny. Přestože jsem byla pokřtěna v katolickém kostele, nikdy se u nás doma o Bohu nemluvilo. Můj otec zemřel ve válce, takže mě vychovávala matka s nevlastním otcem, který prošel koncentračním táborem. Byl aktivní komunista a vychovával tak i mého sourozence podle těchto zásad. Já když jsem dospívala, snažila jsem se rychle vdát a odejít z domova. Vdala jsem se v 18 letech za muže německé národnosti, který mě bil a psychicky týral. Byl alkoholik. Měl přezdívku „Hitler“, na kterou byl hrdý. V 39 letech se pod vlivem alkoholu zabil v autě.

Ještě předtím, po 14 letech manželství jsme se rozvedli, neboť naše manželství se třemi dětmi bylo v troskách. Den před odchodem z domu jsem si v noci chtěla sáhnout na život. Uvažovala jsem, že se otrávím. Ale vyvstala mi myšlenka: Necháš tu tři děti? Ráno jsem vzala děti a utekla jsem k člověku, kterého jsem znala z jeslí skrze děti. On mi pomohl ze všech nesnází a po čase jsme se vzali. Měl podobný osud jako já a zůstal sám se třemi dětmi. Spolu máme dceru. Společně jsme se starali o 7 dětí.

Od 30 let jsem trpěla takovými bolestmi páteře, že jsem nemohla ani spávat, a tak jsem hledala pomoc u lékaře. Prognóza zněla, že na stáří skončím na vozíku. Po 6 letech v roce 1981 jsme se odstěhovali z Karlovarska do vesnice u Prostějova, do bývalého rodiště mého muže. Dozvěděla jsem se, že je zde léčitel a hodně jsem usilovala o to, abych se k němu dostala. Ale stále to nějak nevycházelo. Po čase přijela dcera z Chrudimi a oznámila nám, že se zná s rodinou léčitele a zajistila mi setkání. Dvakrát jsem ho navštívila. Používal virguli a jiné léčitelské pomůcky. Za dva měsíce nato (říjen 1991) mi přišel od něho dopis, kde popisoval, jak opustil klasické léčitelství a opustil „světskou slávu“. Ještě dlouho předtím vyslovil, že bude léčitelství provozovat do podzimu a nevěděl, co bude následovat. Zostřoval se v něm konflikt, protože věděl, že Bůh ví o tom, co dělá. Došel totiž k poznání těchto duchovních věcí, na základě dopisu od mladé dívky pokřtěné Duchem Svatým, která mu vysvětlila, že léčitelství je ohavností a smilstvem před Bohem. Přijal její svědectví, zavřel se na týden na chatě a tam činil pokání, vyznal hříchy, prosil Pána o odpuštění a vysvobození. Položil svůj starý život na kříž, kde spolu s Ježíšem byly ukřižovány všechny hříchy světa.

Měla jsem milost poznat mladou dívku jménem Monika, která svědčila léčiteli. Byla upoutaná na lůžku s dýchacím přístrojem. Odešla brzy z tohoto světa k našemu Pánu. Když se muž od léčitelství oddělil, tak mi poslal dopis, kde psal, že všechny nemoci způsobují zlé síly – démoni, kteří do člověka vstupují různými způsoby – popsal okultismus apod. Pak mi napsal, že člověk, který nenávidí, má závist v srdci, že nemůže dojít uzdravení. Byla jsem člověk, kterému bylo hodně ublíženo, tak jsem nenáviděla. Tímto dopisem se Bůh dotkl mého srdce. Povstala ve mně touha mít, co má on a také moje dcera. Ta též byla znovuzrozená a bylo to na ní poznat. Modlila se za svého otce (mého druhého manžela), který chodil do kostela, ale o Bohu nikdy nemluvil. Jela jsem na návštěvu do Chrudimi a tam jsem se znovuzrodila. Když jsem se modlila, okamžitě přišlo uzdravení. Stalo se to v listopadu 1991. Od toho dne se můj život postavil na pevný základ, kterým je Ježíš Kristus.

Odešly všechny bolesti a můj spánek je od té doby pokojný. Když dcera přijela do Prostějova na návštěvu, tak mě dovedla do sboru – tenkrát Slovo poznání, dnes Církev víry. Dala jsem se pokřtít ve vodě a na domácí skupině jsem byla pokřtěná v Duchu Svatém. Tak začal můj život s Pánem Ježíšem Kristem. Mám početnou rodinu a je tedy se stále za co modlit. Dala jsem Bohu slib, že u mě bude každé vnouče slyšet evangelium o Ježíši. Daří se mi to. V mém domě uvěřil zeť, dcera, kteří chodí do církve v Chrudimi a v Mělníku. Ostatní stále „něco“ hledají, ale Bůh je dobrý a věřím, že i je vyvede z nepřátelské země. Zaslíbení je v Izajáši 54,13, 59,21 atd.

Plakala jsem radostí a vděčností a jsem za to Bohu vděčná, neboť On vše vykoná v pravý čas.

Během mého života došlo k fyzickým pádům, při kterých došlo k narušení kyčelního kloubu a k vychýlení 4. bederního obratle. Musela jsem na operaci, výměnu kyčelního kloubu. Pán mě rychle uzdravil. V únoru 2010 proběhla operace a v květnu téhož roku jsem neměla ještě chodit. Ale já jsem stála na půdě Izraele a absolvovala jsem celý zájezd včetně daného programu. I lékař, kterému jsem měla možnost říct o Bohu, byl překvapen, jak jsem se rychle uzdravila.

Můj manžel, který byl velice starostlivý o rodinu, o mě a pozorný k potřebám rodiny, nechtěl slyšet o Ježíši ani o Bibli. Toleroval mé přátele i návštěvy sboru. Nikdy mi nebránil, ale nechtěl nic z toho přijmout. Chodil zpívat do kostela, po křtech a pohřbech, dával sloužit mše za rodiče a mě nazýval fanatikem. I když nás navštěvovali sourozenci v Kristu a mluvili s manželem, nikdy neuvěřil. Naše společná dcera si vzala křesťana ze sboru, ale jejich manželství se rozpadlo a rozvedli se. Nato manžel už nechtěl nic o církvi slyšet a mí přátelé z církve k nám přestali chodit. Byla to zlá doba, kdy jsem chtěla z církve odejít. Bůh postupně uzdravil moje srdce a já začala znovu bojovat na modlitbách.

V roce 2011 můj muž po 38 letech našeho společného života onemocněl zákeřnou nemocí a začal boj o jeho uzdravení a spasení. Po operaci měl vývody z těla, které jsem se naučila ošetřovat a po dobu roku a půl jsem se o něj starala, modlila a četla mu Boží slovo. Pán měnil jeho srdce a já se mohla před ním za něj modlit. Zázrakem pro mě bylo, když manžel šel do našeho sboru na shromáždění léčení. Jeho stav se stále přesto zhoršoval a já ho více opatrovala a starala se. Vnímala jsem, že jde o boj o jeho duši.
3. 10. 2012 jsem večer prosila Pána, co mám dělat, že to už tak dál nejde – byla jsem unavená, ani do shromáždění jsem moc nechodila, abych ho nenechávala samotného doma. Viděla jsem, jak je mu zle a trpí bolestmi. Při modlitbě mi přišla na mysl „modlitba spasení“. Okamžitě jsem poslechla a šla za mužem. Ten večer vědomě opakoval po mně modlitbu spasení. Přijal Ježíše jako Pána svého Spasitele a znovuzrodil se. Plakala jsem radostí a vděčností a jsem za to Bohu vděčná, neboť On vše vykoná v pravý čas. 7.10.2012 odvezla sanitka manžela do nemocnice, protože nemohl dýchat. V nemocnici ležel na dýchacím přístroji a 13.10.2012 odešel k našemu nebeskému Otci po 21 letech mých modliteb a očekávání. Díky Bohu!

Mám ještě jedno svědectví o mém uzdravení. Jednalo se o čtvrtý obratel bederní páteře. Ten nebyl stále uzdraven a bolesti přetrvávaly. Nemohla jsem chodit zpříma. Jela jsem na konferenci do Prahy, kde sloužil Dr. A. Bissoni. Šla jsem po jeho výzvě, aby šli nemocní dopředu před pódium, a když se modlil, tak řekl, ať si každý, kdo jsme tam stáli, položíme na bolavé místo ruku. Ucítila jsem pálivou bolest, která po chvíli přestala, a já se mohla napřímit a od té doby mě páteř nebolí a chodím vzpřímeně. Díky Bohu! Díky Ježíši, který vzal na sebe naše hříchy, nemoci, prokletí a chudobu na kříž. Jsme ospravedlněni milostí skrze víru. Dává nám poznat své cesty. Jsem vděčná Bohu za svůj život. Za Církev víry v Prostějově, kde mohu být součástí těla Kristova, za služební pár manželů Hasových, za bratry a sestry, kteří mě navštěvují a pomáhají. Jsem vděčná, že v této církvi můžu být zapojena do služby. Bůh je velmi dobrý a stále nás miluje. Děkuji za jeho lásku Agapé, kterou vylévá do mého srdce. Ať milost Pánova je stále s vámi, neboť se obnovuje kaž­dého rána. Pokoj, radost a spravedlnost v Duchu Svatém ať vás provází celý život.

Zdena Valkovičová