Moderní probuzení

Historie křesťanských probuzení začala s nástupem novověku v pietistických hnutích jako bylo ochranovské probuzení Obnovené Jednoty bratrské.

Pozdější metodistické probuzení zasáhlo Anglii a její zámořské kolonie. Během 18. a 19. století se zejména v anglofonním světě probuzení stále znovu opakovala. Koncem 19. století narůstal v probuzeneckých církvích hlad po nových letnicích, po vylití Ducha Svatého, které by mělo velký dopad na sbory a vedlo k obrácení množství nevěřících. Přelom 19. a 20. století znamenal nejen změnu letopočtu, ale též obrovský průlom pro probuzenecká hnutí. Zrod letničně-charizmatického hnutí, který zasáhl celé křesťanství a stal se jeho dominantní silou, odstartoval novou vlnu probuzení, která zasáhla celý svět. Už se více nejednalo jenom o anglicky hovořící krajiny, ale vlna Ducha Svatého zasáhla i mnohé exotické země. Během 20. století propukla masivní probuzení v zemích bez křesťanské historie. Obrovské zástupy se obrátily v asijských krajinách jako například Korea a Čína, miliony pohanských a muslimských Afričanů odevzdaly svá srdce Kristu. V Latinské Americe, kde téměř neexistoval protestantizmus, vyrostly obrovské letniční megasbory a probuzení zde probíhá už desítky let. Tento článek je přehledem moderních probuzení, z nichž mnohé probíhaly teprve nedávno a přímo ovlivnily letničně-charismatické hnutí v Čechách a na Slovensku.

Probuzení v Korei

Tato buddhistická země byla zasažena už první vlnou letničního probuzení skrze službu americké misionářky Mary Rumseyové. Tato odvážná žena byla přímo zasažena letničním probuzením, které začalo na Azusa Street v Los Angeles roku 1906. Prožila své osobní povolání, že má kázat evangelium v Japonsku a v Korei. Do Koree se dostala až v roce 1928. Po vypuknutí druhé světové války musela Koreu opustit, protože byla obsazena nepřátelským Japonskem. Během svého působení však stihla založit 8 letničních sborů. Po válce se tyto sbory přihlásily do letniční denominace Assemblies of God, která ihned založila v Soulu teologický seminář. Jedním z prvních studentů tohoto semináře byl i Paul Yonggi Cho, jehož jméno vstoupilo do dějin jako jméno zakladatele a pastora největšího křesťanského místního sboru na světě - Full Gospel Yoido Church v Soulu, který má dnes přes 750 000 členů. Tento sbor je však pouze jedním z mnoha jihokorejských sborů, které jsou všechny velké a zasahují významný podíl populace. Tyto sbory patří k různým evangelikálním denominacím, ale všechny mají probuzenecký charakter. Stojí za zmínku, že mnozí manažeři korejských firem, které expandovaly do Střední Evropy, jsou znovuzrození, Duchem Svatým naplnění křesťané. Podle statistik patří 11% korejské populace k letničním či charismatickým křesťanům.

Africká tažení Reinharda Bonnkeho

Reinharda Bonnkeho nazývají „kombajnem poslední žně“. Tento letniční misionář prožil mocné povolání ke službě Afričanům, které Bůh potvrdil skrze obrovské ovoce. Každé místo, které Bonnke se svou evangelizační kampaní navštíví, zažije probuzení. Statisíce lidí se shromažďují na obrovských evagelizačních shromážděních pod širým nebem, kde jim Bonnke káže evangelium. Lidé jsou masově uzdravováni a vysvobozováni od démonů a odevzdávají své životy Kristu. Pozitivní vliv Bonnkeho služby uznávají i místní autority, což vidíme na skutečnosti, že více afrických prezidentů považuje tohoto německého kazatele za svého osobního přítele.

Pro Bonnkeho není důležitý jenom efekt velkých masových evangelizací, ale chce, aby jeho služba přinášela trvalé ovoce. Proto organizuje semináře, školení a konference pro pastory a křesťanské služebníky. Na těchto Konferencích Ohně (Fire Conference) se setkávají desetitisíce pastorů a kazatelů, kteří potom nesou Bonnkeho poselství do odlehlých oblastí svých zemí. Přijímají zde také pomazání a zmocnění k evangelizaci. Po každé z Bonnkeho návštěv, sbory v dané oblasti zažívají oživení, probuzení a dynamický nárůst počtu nově obrácených členů.

Podle Bonnkeho statistik v letech 1995 - 2000 přijalo Krista během jeho kampaní 10 milionů lidí a mezi lety 2001 a 2005 dalších 38 milionů. V současnosti je vizí Bonnkeho organizace Kristus pro všechny národy (CFAN) 100 milionů lidí obracených během deseti let.

Uzdravující Boží dotyk skrze službu Bennyho Hinna

Podobná velká shromáždění, která zasahují města, vidíme i ve službě cestujícího evangelisty Bennyho Hinna. Z celého světa přicházejí svědectví o zázračných uzdraveních, ke kterým často dochází na jeho shromážděních. Množství křesťanů prožilo velké osobní požehnání a proměnu při četbě jeho knihy Dobré ráno Duchu Svatý, ve které se věnuje osobnímu vztahu s Bohem. Benny Hinn také působí jako televizní evangelista a prostřednictvím tohoto média zasahuje množství dalších lidí. Jeho působištěm jsou zejména Spojené státy, množství shromáždění však pořádá také v Evropě i v zemích třetího světa.

Torontské požehnání

Tento fenomén snad nejvýrazněji ovlivnil letničně-charismatiské křesťanství konce 20. a začátku 21. století. Toto probuzení je spojeno s různými formami fyzických projevů souvisejících s naplněním Duchem Svatým. Tyto fenomény se výrazněji začaly projevovat ve službě jihoafrického letničního evangelisty Rodneyho Howarda-Browna. Letniční a charismatici po celém světě začali zažívat projevy „svatého smíchu“ podobně jako tomu bylo na probuzeneckých táborových shromážděních během 19. století. Toto hnutí Ducha Svatého nabralo na síle prostřednictvím tzv. torontského požehnání. V roce 1993 se v torontském sboru Vinice, vedeném pastorem Johnem Arnottem začaly dít podivuhodné věci. Kromě vln smíchu začali mnozí lidé zažívat padání pod Boží mocí, a různé „exotické projevy“ včetně vydávání zvířecích zvuků. Toto hnutí se rychle rozšířilo do Anglie, kde v londýnském anglikánském sboru Holy Trinity Church Brompton vypukly podobné projevy jako v Torontu. Toronto navštívilo množství pastorů a kazatelů z celého světa a když se vrátili nazpět do svých sborů, začaly se i tam dít podobné projevy. Vedoucí představitel Vinice John Wimber však vyloučil torontský sbor ze svého hnutí a Vinice se tak od tohoto „exotického“ požehnání oddělila. Fenomén torontského požehnání v roce 1994 dorazil i do Čech a na Slovensko zejména prostřednictvím jedné z vedoucích osobností argentinského probuzení Claudio Freidzona. I v našich končinách byly projevy torontského požehnání přijímány různě. Některé sbory je přijaly a zažily obnovu a růst, v jiných sborech byly tyto projevy odmítnuty. Dá se říci, že sbory zasažené torontským požehnáním, si získaly a udržely probuzenecký charakter.

Probuzení v Brownsvilleském sboru Assemblies of God v Pensacole na Floridě

Dva roky předtím, než začalo probuzení v tomto floridském sboru, začal jeho pastor John Kilpatrick vést shromáždění k modlitbám za probuzení. Často bylo citováno proroctví, které pronesl Paul Yonggi Cho, že Bůh sešle probuzení do pobřežního města Pensacola, a to se rozšíří jako oheň po celé Americe, která jím bude pohlcena. Probuzení začalo 18. července 1995. Ten den byl v Brownsvilleském sboru hostujícím řečníkem evangelista Steve Hill. Po jeho kázání byly stovky přítomných pohnuty k pokání, k návratu k Bohu a k posvěcenému životu. Začalo probuzení, kterého rysy byly kromě projevů Ducha hlavně silné zážitky usvědčení z hříchů, při kterém se mnozí obraceli a obnovovali ve víře. Probuzení probíhalo až do roku 2000, kdy se Steve Hill odstěhoval z Pensacoly a pokračoval ve své službě jinde. Podle posledního sčítání ze srpna 1998 byl počet lidí, kteří navštívili Brownsvilleské probuzení, 2 425 230. Z tohoto počtu se 135 447 lidí rozhodlo odevzdat svůj život Kristu. Podle církevních historiků mělo toto probuzení všechny rysy raných letničních probuzení, které probíhaly začátkem 20. století.

Paralelně s probuzením v Pensacole probíhaly podobné probuzenecké bohoslužby v malém městečku Smithton v Misouri, kterým doslova otřásly a určitý čas plnily titulky celostátních novin. Vedle těchto probuzení rostou už desítky let v různých amerických městech velké megasbory. Jako příklad nám může posloužit 22 tisíc členný sbor Saddleback Church ve městě Lake Forest, který vede úspěšný pastor Rick Warren, jedna z předních osobností evangelikálního hnutí.

Další probuzení

Výše popsaná probuzení byla velmi medializována. Obrovská probuzení však proběhla v různých latinskoamerických zemích a stále probíhají. V jejich důsledku se mění náboženská struktura populace těchto zemí. Tradičně katolické země se staly nebo se postupně stávají protestantskými (letničně-charismatickými). V Africe i Asii jsou oblasti, které byly rovněž proměněny mocí evangelia a zažívají probuzení. V tabulce jsou uvedeny statistické údaje o počtech letničních a charismatických křesťanů ve vybraných zemích světa. Zdrojem informací je organizace Pew Forum a její údaje pocházejí z roku 2006.

Evropa

Také na evropském kontinentu můžeme nalézt mnohé probuzenecké sbory, a to zejména v tradičně protestantských zemích jako Velká Británie, Německo či skandinávské země. Mnohá lokální probuzení a velké sbory nalézáme také v zemích bývalého východního bloku. O sboru Embassy of God v Kyjevě na Ukrajině, který má podle zveřejněných údajů 30 000 členů, se hovoří jako o největším sboru v Evropě. Toto tvrzení však není jisté. Člověk blízký redakci Logosu navštívil tento kyjevský sbor a podle jeho informací bylo na pravidelné bohoslužbě pouze několik set lidí. Jiným místem probuzení, které je kandidátem na největší evropský sbor, je maďarské hnutí Hit Gyülekezete (Sbor Víry) v Budapešti, které čítá okolo 50 000 věřících a svou pravidelnou nedělní bohoslužbou, kterou přenáší celostátní soukromá televizní stanice, zasahuje několik set tisíc lidí.