Moudrá prosba Agúrova

Tajemná biblická postava nám odhaluje důležité duchovní principy

Ve 30. kapitole Knihy přísloví nalézáme text, kterého autorem je jistý Agúr. O tomto člověku nevíme téměř nic. Jediná biblická zmínka o něm je právě na tomto místě Písma. I když o něm máme tak málo informací, většina biblických komentátorů se shoduje v tom, že Agúr žil ve stejném období jako král Šalamoun. Jeho jméno Agúr je odvozeno z hebrejského slova „shromažďovat“, a proto bychom ho mohli přeložit jako „sběratel“. Pojďme se tedy společně podívat na to, co se nám Agúr, inspirován Duchem Svatým snaží říci.

Chudí duchem a zjevení o Bohu

„Slova Agúra, syna Jákeova z Massy. Výrok toho muže k Ítielovi, k Ítielovi a Ukalovi. Vždyť jsem tupější nežli kterýkoliv člověk, nemám lidskou rozumnost, nenaučil jsem se moudrosti ani nemám poznání Svatého. Kdo vystoupil na nebesa a sestoupil? Kdo sebral vítr do svých hrstí? Kdo svázal vodu do pláště? Kdo ustanovil všechny končiny země? Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna, jestlipak víš?“ (Př 30,1-4)

Agúr se nám zde představuje a navzdory tomu, že právě vyslovuje jedno z velice konkrétních starosmluvních proroctví o Mesiášovi, vyjadřuje o sobě poměrně nízké mínění. Hovoří zde o své „tuposti“, o nedostatku moudrosti, vzdělání a poznání Boha. Dnes bychom ho za takový postoj možná pokárali, ale všimněme si, že je v absolutním souladu s Kristovým Kázáním na hoře (Mt 5), v němž Pán jako blahoslavené (požehnané a šťastné) lidi vyzdvihuje ty, kteří jsou „chudí duchem“.

Oblast duchovního poznání, je speciální oblastí, v níž nikdy není na místě přílišné sebevědomí. V této oblasti jsme totiž naprosto odkázáni na Boží milost a jeho zjevení. Jsou-li křesťané přesvědčeni, že už všechno vědí, že jsou duchovně bohatí, přestanou hledat Pána a lehce se stanou vlažnými věřícími, o kterých hovoří Pán ve svém poselství sboru v Laodicei. Tomuto sboru vyčítá následující věc: „Neboť říkáš: Jsem bohatý, zbohatl jsem, nic nepotřebuji. A nevíš, že jsi ubohý, politováníhodný a chudý, slepý a nahý.“ (Zj 3,17) Naše povědomí o tom, že jsme „chudí duchem“, tedy že neustále potřebujeme Boha a jsme na něj odkázáni, nikdy nesmíme opustit. Dokonce i v přirozeném světě vědy platí, že i když je lidská schopnost bádat a objevovat úžasná, vždy se musí sklonit před velikostí, komplexností stvořených věcí a Stvořitele.

Tyto věci Agúr popisuje velice básnickým jazykem a dodává skutečnost, kterou v období Staré smlouvy přirozeně nemohl znát, a sice to, že Stvořitel má Syna a že je důležité jeho jméno. Tato jednoduchá poznámka dává Agúrovým slovům silný prorocký význam a je svědectvím o tom, že lidé, kteří se považují za chudé duchem, přijímají od Boha mnohá fantastická zjevení a skrze svůj osobní vztah s Bohem ho poznávají lépe než teologové a akademičtí vzdělanci přesvědčení o míře a hloubce svého poznání. Tato velká pravda platí i dnes. Je jistě dobré studovat a vzdělávat se, ale poměrně často se stává, že nadšení laici ve službě zahanbují titulované teology. Jakékoli vzdělání, které se stává cílem a nikoli prostředkem k naplnění Boží vůle, je marností. A naplňuje se na něm výrok Písma: „Poznání činí člověka domýšlivým, ale láska buduje.“ (1Kor 8,1)

Nenahraditelná úloha Božího slova

„Každá Boží řeč je přečištěná, on je štítem těm, kteří v něm mají útočiště. Nepřidávej k jeho slovům, jinak tě pokárá a budeš shledán lhářem.“ (Př 30,5-6)

Agúr pokračuje tím, že mluví o Božím slově, jako o řeči, která je „přečištěná“. Hebrejský výraz, který je zde použit, je cáraf a znamená „roztavit, rafinovat s cílem pročistit nebo otestovat pravost“. Stejný výraz najdeme v Bibli 29× a vždy je použit v souvislosti s prací zlatníka, který za pomoci ohně čistí drahé kovy. Boží slovo je tedy něčím, co je absolutně ryzí a má nejvyšší míru čistoty, je to něco trvalého a neporušitelného, tolik kontrastujícího s tímto porušitelným světem.

Po pádu prvních lidí do hříchu bylo všechno v materiálním světě poddáno porušitelnosti. (Ř 5,12; Ř 8,20) Zdá se tedy, že jediná neporušitelná věc nebo skutečnost v našem světě je Boží slovo. Je to právě Slovo, o němž je napsáno, že skrze ně Bůh drží pohromadě celý svět: „On je září jeho slávy a otiskem jeho podstaty, všechno nese svým mocným slovem.“ (Žd 1,3a)

Pozoruhodná je také skutečnost, že Agúrova slova se v Písmu opakují až 3×, konkrétně v 2. Sam 22,31 a v Ž 18,31, kde je hovoří David, používá naprosto stejná slova jako Agúr v Př 30,5. Je možné, že Agúr zde opakuje Davidova slova, nebo že oba hovořili na základě stejné prorocké inspirace.

Agúr nás také varuje, abychom k Božím výrokům nic nepřidávali. V otázce duchovního poznání není místo pro lidskou moudrost. Skutečná pravda je obsažena výhradně v Božím slově nikoli v teologických spisech, které nám sice mohou pomáhat Slovo lépe pochopit, ale nejsou autentickým zdrojem pravdy. Tím jsou výhradně slova vycházející z Božích úst, jediný a nenahraditelný duchovní pokrm člověka. Cokoli k Božímu slovu přidávat zakazuje také Nová smlouva, konkrétně kniha Zjevení: „Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví tohoto svitku: kdo by k nim něco přidal, tomu Bůh přidá ran zapsaných v tomto svitku; a kdo by ze slov svitku tohoto proroctví něco odejmul, tomu Bůh odejme jeho díl ze stromu života a ze svatého města, které byly popsány v tomto svitku.“ (Zj 22,18-19)

Agúrova prosba číslo jedna: ochrana před prázdným mluvením a lží

To, o co Agúr Hospodina prosí, je něco velice důležitého. Jeho postoj je v podstatě biblickým vzorem správného postoje k životu a materiálním statkům: „Dvojí od tebe žádám; neodpírej mi to dříve, nežli zemřu: Vzdal ode mě klam a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství, zaopatřuj mě pokrmem určeným pro mě. Jinak bych se mohl přesytit, zapřít tě a říct: Kdo je Hospodin? Anebo bych mohl zchudnout, krást a zneuctít jméno svého Boha.“ (Př 30,7-9)

Jeho první prosba: „Vzdal ode mě klam a lživé slovo,“ hovoří o tom, jak velice důležité je to, co mluvíme, každé slovo, které nám vyjde z úst. Hebrejský výraz, přeložený jako „klam“, šáv, znamená především „prázdnotu“, „marnost“ a „faleš“. V Nové smlouvě Pán Ježíš vyhlásil, že v soudný den se budou lidé zodpovídat z „každého prázdného slova“ (Mt 12,36). Masivním problémem hříšného lidstva, který je ještě zjevnější v dnešní době informačních technologií, jsou bezobsažná slova. Lidé mluví a mluví, přitom mnohému z toho, co říkají, sami nevěří a neberou to vážně. Prázdnota a faleš v lidských slovech jsou velice častým jevem, a to nejen mezi nevěřícími. Z Písma víme, že slova vyslovená s vírou mají obrovskou moc, prázdná slova jsou však vrcholem marnosti.

Druhou chorobou jazyka je lež. Vědomé lhaní, nebo překrucování pravdy tak, aby sloužila zájmům toho, kdo mluví, je něco, co ničí nejen mezilidské vztahy, ale hlavně náš vztah s Bohem, jenž je ztělesněním pravdy. Náprava naší řeči nám dokáže přinést veliké požehnání.

Agúrova druhá prosba: Boží zaopatření

Agúr prosí Boha, aby ho „zaopatřil pokrmem“, tzn. aby naplnil jeho potřeby. Jeho prosba plně koresponduje s tím, jak nás Pán učil modlitbě v Otčenáši. V hebrejském textu Agúr dokonce používá slovo „chléb“. Tento „každodenní chléb“ je symbolem Božího zaopatření všech našich potřeb.

V souvislosti s materiálním zaopatřením vidí Agúr dvě nebezpečí. Nechce, aby mu Bůh dal velké bohatství. To totiž vede k přesycenosti a k tomu, že stará (hříšná) přirozenost člověka začne mít nesprávný pocit, že nepotřebuje Boha, podobně jako boháč z Kristova podobenství, jehož bohatství a sklady plné obilí ho nezachránili před přicházejícím soudem. (Lk 12,15-21) Dále také láska k penězům a materiálním statkům je něčím, co může způsobit mnoho zlého (16,10).

Nebezpečí, do kterého může člověka přivést přemíra hojnosti, však v žádném případě nevede k vyzdvihování a glorifikaci chudoby. Chudoba a nedostatek byly v Bibli vždy znamením prokletí a Božího soudu. Chudí lidé, kteří strádají, mohou propadnout zoufalství, obrátit se proti Bohu a vydat se na cestu zločinu.

Když se pozorně podíváme na všechna místa Písma, která se věnují otázce Božího zaopatření života věřícího, zřetelně vidíme, že Boží vůlí je úplné a hojné naplnění každé naší potřeby. Má to dvě jednoduché podmínky, které nás ochrání před tím, aby se nám materiální požehnání nestalo osidlem: 1. potřebujeme věřit Bohu a tomu, že On je naším zdrojem, 2. materiální požehnání nikdy není naším primárním cílem, ale prostředkem k tomu, abychom mohli sloužit Bohu a být požehnáním pro druhé.

Krásně to ilustruje následující příklad. Apoštol Pavel píše filipským křesťanům: „Můj Bůh naplní všechnu vaši potřebu podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši.“ (Fp 4,19) Je to důležitý biblický princip, který bývá často citován. Když ho však čteme, musíme si uvědomit kontext, v jakém ho Pavel napsal. Reagoval totiž na štědrost sboru ve Filipis, který mu poslal velký finanční dar, který byl výsledkem sbírky, kterou mezi sebou uspořádali. Mnohé nám vysvětluje hned předcházející verš: „Mám všechno, a ještě mi přebývá. Jsem plně opatřen, když jsem přijal od Epafrodita to, co jste mi poslali, příjemnou vůni, oběť vítanou, Bohu milou.“ (Fp 4,18) Dalším místem Písma, které spojuje poctivě nabyté materiální požehnání s ochotou dávat potřebným, je Pavlův výrok v epištole poslané do Efezu: „Zloděj ať již nekrade, ale ať raději pracuje a dělá vlastníma rukama něco dobrého, aby měl co dávat tomu, kdo má nedostatek.“ (Ef 4,28)

Agúrova moudrost pro 21. století

Agúrova prosba je projevem moudrosti člověka, který ví, co je v životě skutečně důležité. Uvědomuje si, že je „duchovním žebrákem“, který potřebuje Boha, pravdivé zjevení o tom, kdo je Bůh a živý vztah s Ním. Je si plně vědom různých nebezpečí, kterým čelí lidská duše, a už dopředu prosí Pána, aby ho před nimi ochránil. Jeho osoba a důrazy jsou svědectvím o tom, že i před tisíciletími lidé čelili stejným otázkám a problémům jako dnes a znali řešení, která moderní společnost složitě hledá. Přitom stačí jediné – otevřít Bibli, číst a žít to, co čteme.

Použitý překlad Bible: Český studijní překlad