Odkaz sedmi sborům – Filadelfie

Historie

Dnešní turecké město Alasehir, které bylo ve starověku a středověku známé pod názvem Filadelfie, se nachází v Egejském regionu provincie Manisa. Leží ve vzdálenosti asi 45 kilometrů od Sard na severovýchodním okraji hory Bozdag (ve starověku Tmolos) na vyvýšeném místě úrodné roviny u řeky Gediz (dříve Hermus). V blízkosti města se rozpíná sopečná pahorkatina s přiléhavým názvem Katakaumena („spálená země“) a připomíná dřívější vulkanickou činnost a častá zemětřesení, která byla typická pro tuto oblast západního Turecka, kde se vyskytují i známé minerální prameny. Traduje se, že obyvatelé Filadelfie žili v těch dobách v neustálém napětí z očekávání ničivých otřesů země a často museli tak rychle opouštět svá obydlí, že raději nechávali dveře svých domovů stále otevřené. Nejsilnější a nejdestruktivnější zemětřesení byla zaznamenána v roce 17 n. l. a 23 n. l.

Do dnešních dob se zachovaly jen sporadické pozůstatky z dřívějších časů. Archeologické průzkumy objevily na severním okraji města ruiny malého divadla z římské doby. Na severovýchodním okraji aglomerace se nachází zbytky silných byzantských zdí, které ve středověku sloužily k obranným účelům. V dnešním podnikatelském sektoru města se nachází část klenuté baziliky sv. Jana postavené kolem roku 600 n. l. Po bývalých chrámech, které zmiňují historikové v souvislosti s uctíváním boha lékařství Asklepia či boha vína a opojení Dionýsa uctívaných dávnými pohany, se nedochovaly žádné stopy.

Filadelfie byla založena ve 2. století př. n. l. za vlády pergamského krále Attala II., zvaného Philadelphos (159-138 př. n. l.) a osídlena pergamskými osadníky se záměrem rozšířit a upevnit řeckou kulturu na tomto území. Město mělo sloužit i jako předsunutá hlídka nedalekého Pergamu, což dokladují i písemné zmínky o citadele, která byla nad ním zbudována.

Dopis do Filadelfie odráží nejen pohnutou historii, v které tato církev žila, ale také prorocky ukazuje vidění o historické církvi, kterou sbor ve Filadelfii reprezentuje.

Své jméno dostala Filadelfie (Philadelphos doslova znamená „ten, kdo miluje svého bratra, bratrská láska“) po svém zakladateli, který proslul láskou k svému bratrovi Euménovi II., jenž vládl Pergamu před Attalem II. v letech 197-160 př. n. l. Za těchto panovníků celé pergamské království velmi vzkvétalo a prosperovalo. To se změnilo až s nástupem vlády posledního z rodu Attalovců, podivínského panovníka Attala III. (138-133 př. n. l.), který nezanechal žádné potomky a před svou smrtí odkázal celé království včetně Filadelfie římským spojencům, kteří zde následně roku 129 př. n. l. založili provincii Asia.

Když roku 17 n. l. a následně roku 23 n. l. Filadelfii zcela zničila již zmíněná rozsáhlá zemětřesení, nechal římský císař Tiberius město znovu obnovit a jeho obyvatele na několik let zbavil povinnosti platit daně. Z vděčnosti město přijalo nový název Neocésarea, což značí „nové císařovo město“. Za vlády císaře Flavia Vespasiana dostalo město opět nové jméno a to Flavia. V té době, roku 70 n. l., byl zbořen zdejší chrám.

Po roce 395, kdy dochází k rozdělení Římské říše, se Filadelfie stala součástí Byzantské – Východořímské říše. Od 7. století začíná zesilovat islámský vliv a na území probíhají četné arabsko-byzantské války. V letech 1074 a 1093 byla Filadelfie napadena Turky a v roce 1098 se během 1. křížové výpravy k vládě dostává byzantský císař Alexios I. Komnemos. V 11.-15. století byla Filadelfie sídlem guvernéra a vojenského velitele. Město v té době i díky své strategické poloze velmi prosperovalo. Stalo se důležitou obchodní kolonií s významnou výrobou koženého zboží a červeného barveného hedvábí. Když koncem 14. století osmanští Turci začali dobývat území, Filadelfie se stala po roce 1425 součástí Osmanské říše, kde setrvala až do jejího zániku v roce 1922. Během řecko-turecké války v letech 1919-1922 bylo město zcela poničeno – uvádí se, že až na 70% všech budov bylo zdevastováno požáry a zemřelo na 3.000 obyvatel. Dnešní Alasehir, dřívější Filadelfie, je součástí tureckého státu a žije v něm přes 40.000 obyvatel.

Odkaz sboru do Filadelfie

„Andělu sboru ve Filadelfii napiš: ‚Toto praví ten Svatý, ten Pravý, který má klíč Davidův; když on otevírá, nikdo nezavře, a když zavírá, nikdo neotevře: Znám tvé skutky. Hle, postavil jsem před tebou otevřené dveře, které nemůže nikdo zavřít. Neboť máš malou moc, a jsi zachoval mé slovo a nezapřel jsi mé jméno. Hle, dávám ze synagogy Satanovy ty, kdo o sobě říkají, že jsou Židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a pokloní se před tvýma nohama; a poznají, že já jsem si tě zamiloval. Protože jsi zachoval slovo mé vytrvalosti, i já zachovám tebe v hodině zkoušky, která má přijít na celý obydlený svět, aby vyzkoušela obyvatele země. Přijdu brzy. Drž pevně, co máš, aby ti nikdo nevzal věnec. Kdo vítězí, toho učiním sloupem ve svatyni svého Boha a již nikdy nevyjde ven. Napíšu na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, i své nové jméno. Kdo má uši, slyš, co Duch praví sborům.‘“ (Zjevení 3,7-13, ČSP)

Dopis do Filadelfie odráží nejen pohnutou historii, v které tato církev žila, ale také prorocky ukazuje vidění o historické církvi, kterou sbor ve Filadelfii reprezentuje. Jedná se o historické údobí od konce 18. století do konce 19. století. Byla to doba velkého rozmachu celosvětové misie národů a kontinentů. Čas nového vanutí Svatého Ducha. Byl to čas nového pomazání, moci k uzdravení, zázraků a nových zjevení. Byl to čas misionářů.

Antické město Filadelfie bylo založeno osadníky z Pergamonu, kteří přišli na východ šířit řeckou kulturu a jazyk. I filadelfská církev byla založená osadníky, misio­náři, kteří překročili evropské hranice a vydávali se do Asie, Afriky i do Nového světa. Ačkoli je tohle obnovené a znovuobjevené křesťanství v mnoha ohledech velmi naivní, je rovněž velmi horlivé a nesoucí naději dřívějších časů. „Neboť máš malou moc, a jsi zachoval mé slovo a nezapřel jsi mé jméno“ (Zjevení 3,8, ČSP).

Církev ve Filadelfii navazuje na „ostatek“ ze sardského sboru. Filadelfští nejen zachovali slovo, ale jdou ještě dál. V dopisu do Sard Ježíš povzbuzuje k „zachovávaní slova“, v dopisu do Filadelfie oceňuje vytrvalost těch, kteří slovo zachovali. Co v Sardech započali, ve Filadelfii dokončili. V Sardech je příchod Ježíše přirovnáván k příchodu zloděje. Ve Filadelfii je naopak netrpělivě očekáván: „Přijdu brzy“ (Zjevení 3,11 ČSP).

V centru odkazu jsou „DVEŘE“. Těmito dveřmi se nazval samotný Ježíš v evangeliích, kdy řekl, že On je těmi dveřmi, kterými může člověk přijít k Otci do nebe (Jan 10,7 a 9, ČSP). Ježíš se v odkaze představuje jako Svatý a Pravý. Dále je tady uvedený klíč Davidův a dveře, které jsou otevřené a které nikdo nemůže zavřít. „Hle, postavil jsem před tebou otevřené dveře, které nemůže nikdo zavřít“ (Zjevení 3,8, ČSP). V tomto období církve se stalo něco zvláštního. Na nebi byly otevřené dveře. Těmito dveřmi se později Jan dostává do nebe a popisuje vše, co vidí (Zjevení 4,1, ČSP).

Protože jsi zachoval slovo mé vytrvalosti, i já zachovám tebe v hodině zkoušky, která má přijít na celý obydlený svět, aby vyzkoušela obyvatele země. Přijdu brzy. Drž pevně, co máš, aby ti nikdo nevzal věnec. (Zjevení 3,10-11, ČSP)

Davidův klíč a otevření těchto dveří, které už nikdo nezavře, poukazuje na mnoho důležitých událostí, které se staly v době filadelfské církve. Bůh se rozpomenul na smlouvu s Davidem, která je platná i pro církev. Dveře jsou otevřeny klíčem Davidovým, což poukazuje na duchovní schopnost Davida, jeho charismatickou schopnost dostat se do Božího království, dostat se do Boží přítomnosti.

Otevřením dveří na nebi přichází na zem nový vítr Svatého Ducha. Tento vítr přináší novou naději na příchod Božího království, na druhý návrat Ježíše na zem. V historii církve je to patrně od dob první církve nejzaujatější a nejhorlivější očekávaní návratu Božího Syna. V křesťanském světě – ve Spojených státech, v Německu, ve Skandinávii, ve Švýcarsku, v Nizozemsku – zástupy křesťanů začaly horlivě vyhlížet druhý příchod Krista na zem. Na této vlně očekávání vznikají různá nová křesťanská hnutí. Jeden historik této doby, John McMaster (1852-1932), odhadl, že asi jeden milion ze sedmnácti milionů křesťanů v USA prokazuje přízeň hnutí brzkého návratu Ježíše Krista. Z tohoto milionu křesťanů bylo asi 1.000 kazatelů. Očekávání bylo tak intenzivní, že mnohým se zdálo, že biblické proroctví se hodí přesně na jejich dobu. Dokonce někteří na základě údajů z proroctví vypočítali přesné datum – rok 1844. Tak silná byla vlna Svatého Ducha, která se při otevření dveří na nebi uvolnila, zaplavila zem a opřela se do srdcí a myslí lidí žijících v té době.

Je zapotřebí podotknout, že reakce křesťanů v souvislosti s druhým příchodem Krista v tomto období není možné srovnávat s různými sektářskými přístupy k fenoménu konce světa a jeho určování nebo vypočítávání. Pozoruhodné je, že stejné očekávání zasáhlo také Židy a podobně i muslimy. V židovském světě, v známém chasidském hnutí, v srdci Europy, mnoho věrných Židů očekávalo příchod Mesiáše v roce 5603 (1843-1844). Podle muslimů, Báb – brána ke skrytému imámovi, vtělenému Mesiáši – se měla objevit ve stejném období (1843-1844). V ateistickém světě se v této době objevují marxistická hnutí, vyzývající k pokroku a k revoluci opěvujíce naději budoucích dní.

Tenhle průvan, který nastal po otevření dveří na nebi, naplnil zem a její obyvatele novou nadějí, která doslova převrátila celý svět. V tomto údobí proběhla i průmyslová revoluce, kdy se zásadně proměnilo zemědělství, výroba, těžba, doprava a další hospodářské sektory. Ve výrobním procesu docházelo k přechodu od ruční výroby v manufakturách k tovární strojní velkovýrobě za pomoci nových zdrojů energie, tehdy především uhlí.

Došlo také k zásadním společenským, kulturním a politickým změnám ve většině států světa. Tento proces započal ve Velké Británii a poté pokračoval v dalších zemích Západu. V tomto procesu hrály významnou roli nové vědecké a technologické objevy. Dopad průmyslové revoluce na společnost byl rozsáhlý. Historikové se shodují, že jde o jedno z nejdůležitějších období lidských dějin vůbec. Na jeho konci došlo k zlepšení životní úrovně v zemích, kde proběhla industrializace.

V rámci církve se stalo několik zásadních, nezměnitelných a převratných věcí. Otevřely se dveře evangelia tak doširoka jako nikdy před tím. Misionáři zasáhli celý tehdejší svět, včetně Grónska, Antarktidy, Číny, Japonska, Malajsie, Indonésie, Tibetu, Indie a ostrovů v Tichém oceánu. Již po několikáté byly znovuobjeveny zapomenuté biblické pravdy a zjevení. Začalo intenzivní biblické a prorocké bádaní, které vedlo k lepšímu pochopení plánu spasení, objevení role Krista v nebi po zmrtvýchvstání, lepšímu pochopení eschatologických událostí.

V dnešním podnikatelském sektoru města se nachází část klenuté baziliky sv. Jana postavené kolem roku 600 n. l.

Otevřené dveře na nebi a i na zemi, které nemůže nikdo zavřít, poukazují ještě na jeden silný a jedinečný prorocký aspekt tohoto odkazu. „Hle, postavil jsem před tebou otevřené dveře, které nemůže nikdo zavřít“ (Zjevení 3,8, ČSP).

Pravdy a zjevení, které byly znovuobjeveny a nastoleny v životě křesťanů a církve po několikáté, už nebudou nikdy zapomenuty a ztraceny. Horlivé očekávání příchodu Krista už taky nepomine. „Přijdu brzy“ (Zjevení 3,11, ČSP). Možnosti a stupňování evangelizace celého světa, zvětšování poznání Krista, Boží moci a rovněž posvěcení bude probíhat až do Ježíšova druhého příchodu na zem.

Odkaz sboru ve Filadelfii je ukončen a umocněn dvěma zaslíbeními. „Protože jsi zachoval slovo mé vytrvalosti, i já zachovám tebe v hodině zkoušky, která má přijít na celý obydlený svět, aby vyzkoušela obyvatele země. Přijdu brzy. Drž pevně, co máš, aby ti nikdo nevzal věnec“ (Zjevení 3,10-11, ČSP). Zachování Slova Božího ve vytrvalosti je odměněno zachováním od hodiny zkoušky. V originálním textu čteme ne „zachovám tebe v hodinu“ ale „od hodiny“ zkoušky. To nám dává silnou naději ve vytržení a naplnění a vyslyšení jednoho ze základních modlitebních témat „neuveď nás do pokušení, nebo do zkoušky, ale zbav nás od zlého“. Druhým silným zaslíbením je fakt, že filadelfští křesťané už mají věnec vítězství a pokud jej udrží a nikdo jim jej nevezme, tak budou učiněny sloupy ve chrámu svého Boha a už nikdy nevyjdou ven. Stanou se věčnými občany nebeského Jeruzaléma. „Kdo vítězí, toho učiním sloupem ve svatyni svého Boha a již nikdy nevyjde ven. Napíšu na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, i své nové jméno“ (Zjevení 3,12, ČSP).

Čas filadelfské církve je tak čas očekávání a velké naděje. Doba, která oznamuje vysvobození celého světa. „Kdo má uši, slyš, co Duch praví sborům“ (Zjevení 3,13, ČSP).