Fuego de Dios - Boží oheň II.

Uzdravení

V St. Louise jsem v církvi přišel k jedné ženě, která byla holohlavá. Měla těžkou nemoc, která likviduje jeden orgán v těle za druhým. Nejdříve jsem nevěděl, proč má na hlavě turban, ale když ho sundala, tak jsem uviděl, že je holohlavá. Snažili se ji vyléčit silnými léky. Říkám jí: „Vypadáš opravdu špatně. Co chceš, abych pro tebe učinil?“ „Chci, abys mi vyhnal z těla tu nemoc.“ Říkám jí: „Dobře, uděláme to, ale řekni mi… až to vyženeme ven… jakou barvu vlasů chceš?“ To jsem jí řekl proto, že jsem si všiml toho, že ženy nejsou často spokojené se svou barvou vlasů a občas ji mění. Řekl jsem jí tedy, aby si tu barvu dobře rozmyslela. Někteří vám řeknou, že to je příliš osobní a je to pouze na Bohu. Zeptal jsem se jí, jestli chce ty vlasy rovné nebo kudrnaté. „Chci mít rovné dlouhé černé vlasy.“ Vložil jsem na ni ruce a ona padla pod mocí Boží. Když jsem byl asi o dva roky později na jiné konferenci, byli tam velmi známí lidé, ani jsem nechápal, co tam dělám. a když jsem šel spolu s těmito důležitými lidmi ze shromáždění, právě jsme vešli do vestibulu a najednou ke mně přiběhla nějaká žena a začala mě objímat… Říkám jí: „Paní, podívejte se, já vás vůbec neznám a vaše jméno není paní Hoganová, takže s tím hned přestaňte… okamžitě s tím přestaňte nebo vás přinutím, abyste mě pustila.“ „Ty mě znáš!“ „Ne, neznám a u toho přestaneme.“ „Ale ty ses za mě modlil, když jsem umírala…, byla jsem holohlavá a ty ses modlil, abych měla dlouhé, rovné černé vlasy.“ a ukázala mi svoje opravdu krásné dlouhé černé vlasy.

Rohy

Jeli jsme do Mecatipa přes hory a já seděl vzadu a nechal jsem ve vedení ty mladé. Jeli s námi pastoři a některé z nich si pamatuji jako děti. Teď jsou z nich muži a kážou s námi evangelium a mají svoje rodiny.

Jednou jsem šel džunglí a najednou z lesa přede mě vyskočí Indián. Přišel ke mně a padl přede mnou na zem, tak jsem ho zvedl, protože pamatuji na to, co v Bibli udělal apoštol Pavel. Nevzal jsem si žádnou zásluhu za Boží pomazání. Takže jsem mu řekl: „Děkuji, ale postav se a podívej se mi do očí, protože já jsem člověk stejně jako ty.“

Řekl mi: „Moje matka umírá. Můžete, prosím, přijít?“ Podíval jsem se na našeho vedoucího Indiána a ten jen pokrčil rameny. Ten Indián nebyl spasený; jen slyšel o tom, že přicházíme. Řekl jsem: „Dobře, přijdeme. Ale nejdříve musím kázat evangelium.“ Není to úžasné, být svobodný a naplněný Duchem svatým? Křísit mrtvé a vyhánět démony a stále být svobodným?

Takže jsem tomu Indiánovi řekl: „Přijdu brzy, ale bude od tebe velice pěkné, když pozveš na tuto párty ještě někoho, ty čaroděje černé magie, kteří vrhají prokletí na tvoji rodinu. Můžeš je, prosím, také pozvat? Uvidíme se.“

Čím blíže jsme k tomu místu byli, tím více jsme to cítili. Pocítil jsem před námi jakousi zeď, plnou energie, a tak jsme se zastavili. To nebyla dobrá zeď, byla to démonická věc, mohli jste do ní vkročit a zase vykročit. Muži, kteří byli s námi v tom zástupu, začali plakat od přítomnosti ďábla. Můžete chválit Ježíše, i když stojíte před démonickým knížatstvem? Je to hrozný pocit – všechny vlasy na hlavě vám stojí a krev se ve vás vaří. Vaše srdce vám téměř puká a není to proto, že někde sedíte v pohodlí, posloucháte nějaké cédéčko a máte z toho „husí kůži“. Je to proto, že Ježíš, který je ve mně, je větší než ten, který je ve světě. a další důvod je Židům 4:12, Boží Slovo je živé! Sloužím živému Bohu a Jeho jméno je Ježíš! Boží Slovo je živé. Není meč, který by byl ostřejší než Slovo Boží. On řekl: „Běžte.“ On neřekl: „Běžte jen, pokud je ta oblast duchovně vyčištěna.“ Netrvalo to dlouho a narazili jsme na nějaké věci, které visely na stromech. Cítil jsem Boží moc ve svých žilách, jak mi proudí a udržuje mě v klidu. Ti válečníci satanovi tam stáli, aby nás zničili. Krůček po krůčku jsme vcházeli do jejich oblasti. a naše těla se třásla pod mocí ďábla. Ale moc Ježíše v nás nás udržuje stále silnými. Byly tam ty věci, které visely na stromech. Ti satanovi válečníci přišli a naplnili ty stromy svými fetiši (symboly a předměty, které reprezentují jejich víru jako například voodoo panenky apod.). Je to jednoduše bod kontaktu pro ďábla; nic jiného. Obrátil jsem se k našim lidem a řekl jsem jim: „Doufám, že jste všichni znovuzrozeni. Doufám, že mi nelžete, protože jestli nejste, tak zemřete.“ Takže jsme došli k tomu domu a ze všech čtyř světových stran byl tento dům pokrytý fetiši. Přišli jsme k němu a někteří z lidí, kteří byli se mnou, začali plakat jako děti. To z nich nedělá slabochy. To z nich dělá podle mého názoru muže upřímné a čestné. Nesnažíte se nic potlačovat a žádáte od Ducha svatého přikrytí Ježíšovou krví (Skutky 20:28). Takže jsme tam přišli a čekám na povolení ke vstupu. Když mi řekli: „Můžete vejít,“ tak jsem vešel dovnitř. Na podlaze ležela nějaká žena a nevěnoval jsem v té chvíli pozornost tomu, co se děje po mé pravici. Když jsem udělal krok dopředu, podíval jsem se vpravo. Víte, kdo tam byl? Dva čarodějové černé magie.

Přišel jsem k té babičce a s respektem jsem si klekl na zem vedle ní. Ona není ten ďábel; ona má problém. Teď ukážete slitování kříže. Neukážete slitování svému nepříteli – žádný kompromis s ďáblem! Ale když jsem přišel k té ženě, která potřebuje Ježíše, vzal jsem tu deku, kterou byla přikrytá, odhodil ji a… hrůza! Ležela tam nahá babička, s velikými mokvavými vředy po celém těle. Pak tam bylo ještě něco jiného. Z každého jejího páteřního obratle jí trčely rohy. Teď mi asi většina z vás nebude věřit. Natáhl jsem se a chytil jsem jeden z těch rohů, abych zjistil, jestli se nejedná o nějaký podvod. Jistě to musí být podvod! „Víte, jsem přece jenom vzdělaný člověk a tohle by se lidským bytostem stávat nemělo.“ Tak jsem s každým tím rohem zatřásl. Ty rohy k této ženě byly přirostlé! Tak jsem se na ni podíval a řekl jsem: „To je mi líto, babičko.“ Potom jsem se otočil k těm čarodějům a řekl jsem: „Tohle jste neměli dělat. Protože větší je ten, který je ve mně než ten, který je ve světě!“ Ježíš!

Musíte věřit Bibli a být připraveni a nakrmeni Božím Slovem života a zůstávat v přítomnosti Boží na každý den. a nemusí to být nějak násilím vytlačováno nebo vykouzleno. Pokud jste připraveni bez toho, abyste se teprve museli připravovat, pak můžete pokleknout vedle té babičky, obejmout ji a říct: „Amanti huala chicawas pan icone totecototeotsay“ „Teď ta veliká moc Nebe přijde skrze Syna živého Boha.“ a držíte ji, na chvíli, protože je nelegální tohle dělat. a pak se jí dotknete na hlavě a začnete děkovat Ježíši za Jeho vzácnou krev. Není znovuzrozena. Mám právo něco takového udělat, když někdo není znovuzrozen? Ježíš to takto v polovině případů udělal. Někdy to byla Jeho víra, a někdy to bylo „podle tvojí víry ať se ti stane“. Tak jsme tam chvíli zůstali, a ona mi řekla „Taskemate nuitni Dabe“ „Děkuji ti, bratře Davide.“ To mi stačí – jsem připraven jít dalších milion mil. Řeknete: „Ahmot leno.“ „Není zač.“ Potom vstanete, řeknete nashledanou všem, i svým nepřátelům a odejdete z domu.

Za pár dnů jsme byli v jiné vesnici, několik hodin cesty odtud. Stojím tam a připravuji se na kázání evangelia. a ten jediný důvod, proč tam stojím, je v Matouši 21:22. Je to úplně „nový“ verš, dneska jsem ho osobně našel v Bibli. Říká se tam: „A všechno, o cokoli byste prosili v modlitbě, dostanete, když budete věřit.“ To je ale něco! Haleluja! Stál jsem tam a bohoslužba měla za chvíli začít, ale z ničeho nic vidíte, jak z temnoty džungle vychází zástup lidí a říkáte si, kdo to asi tak je. Přišli přímo ke mně a tak jsem se díval, jestli s sebou nemají nože a podobné zbraně. Byla tam s nimi ta malá babička, stála pevně na svých nohou a zpříma hleděla do mých očí, což je pro ženy neobvyklé. a řekla mi: „Děkuji ti, bratře Davide.“ Řekl jsem: „Odkud tě znám?“ Řekla mi: „Přišel jsi nedávno do mého domu.“ Odpověděl jsem: „Hm, tak tomu asi nebude.“ Řekla mi: „Ó ano, já jsem ta malá babička, která mívala ty rohy.“ Přišlo s ní 11 lidí a všichni se znovuzrodili. To je úžasné, jaký je Bůh!

Uzdravení malomocného

Kromě uzdravování máme dělat ještě něco jiného. Máme čistit malomocné. Šel jsem takhle do jedné vesnice. Víte, já jsem hrozbou pro ďábla, kamkoliv jdu. On se mě bojí, protože jsem tak jednoduchý a vím, jak poslouchat.

Šel jsem tedy do jedné vesnice. Měl jsem svoji Bibli pod paží a mým záměrem bylo kázat evangelium. Nejdu tam proto, abych bral jejich ženy nebo jejich drogy aneb cokoliv jiného. Nechci ani prodávat jejich děti na černém trhu. Šel jsem do tohoto sboru, který je v džungli; krásná vůně pralesa, zelené stromy a papoušci – to mám opravdu rád! Následuji skupinu Indiánů z kmene Aztéků. To jsou ti, kteří kdysi vládli celé té oblasti. Kdysi byli velmi mocní, ale protože se odevzdali čarodějnictví, tak tuto moc ztratili. Takže následuji tyto Indiány, kteří ještě nikdy neměli příležitost slyšet o Božím království. Líbilo se mi, jakým způsobem se džunglí pohybovali. Vůbec nebyli slyšet a bez ohledu na to, jak je půda mokrá nebo bahnitá, nezašpiní se. Nechápu, jak mohou být takto „jedno“ s přírodou, ale učím se. Oni jsou ale daleko přede mnou. Přišli jsme do sboru a já se rozhlížím a říkám si: „Díky Ježíši! Cením si toho, že jsi mě sem nechal dojít, abych kázal tvoje evangelium lidem, kteří Tvoje svaté jméno ještě neslyšeli. Jsi úžasný, že jsi mi tohle dovolil. Děkuji Ti!“ Stojím tam takto, když najednou se k mému nosu dostal odporný zápach. Nemohl jsem se ho zbavit. Cítil jsem mrtvé lidské tělo. Vyšel jsem ven a pastor přišel ke mně. Snažil jsem se být milý, ale nakonec jsem se ho přece jen zeptal: „Co tady tak strašně páchne?“ Prstem takto na něco ukázal. Když jsem se tím směrem otočil, něco jsem uviděl. Seděla tam hromada hadrů. Divil jsem se tomu, co v těch hadrech asi tak mají, že to tak smrdí. Přiběhl jsem k těm hadrům, zvedl jsem je a vystrašeně jsem je zase dal rychle nazpět. V těch hadrech bylo něco, co připomínalo lidskou bytost. Ale nemělo to nos. Nemělo to žádné uši. Nemělo to žádné prsty na rukou ani žádné prsty na nohou. Tak jsem chytil ty hadry, hodil jsem je rychle zpět a utekl jsem. Byla to lidská bytost – malomocný. Malomocenství. Jen pár lidí něco takového uvidí v USA, protože tyto lidi ukrývají v koloniích, abyste nemuseli ten zápach trpět a neviděli, jak z těch lidí opadává maso zaživa. Tak jsem se podíval na toho pastora a zeptal se ho: „Co je s tím hochem? Můj Bože!“ a on mi řekl: „Je malomocný! a on se doslechl o tom, že když ty na něho vložíš svoji ruku, tak může být uzdraven.“

Takže tam tak stojím a přemýšlím: „Co by asi tak Ježíš udělal?“ Všechny ty verše mi vyvstávají v myšlenkách – ne, ne, ne. To není to, co chceme udělat. Šel jsem k němu a sundal jsem ty hadry z něho a řekl jsem mu: „Přišel jsem sem, abych reprezentoval Ježíše. Ty máš ďábla. Teď ti řeknu, co uděláme. Buďto se znovuzrodíš, nebo se tě ani nedotknu.“ On řekl: „Tak dobře. Co to znamená být znovuzrozený?“ Tak jsem šel do Bible a začal jsem citovat ty nejostřejší verše, jaké jsem jen našel. Takže teď už byl těmito verši rozporcován na kousky. Jeho mysl trpí kvůli bolesti, jeho tělo vypadá hrozně, a teď je jeho duch naprosto rozporcován. Ale on se na mě stejně podíval a řekl mi: „Co musím dělat, abych byl spasen?“. To mě obměkčilo. Řekl jsem mu co má dělat a vedl jsem ho k Ježíši. Modlil jsem se s ním, aby byl znovuzrozen a byl jsem šťastný, že se tak stalo. Ale teď vyvstal jiný problém. Teď už to není žádný démon. Teď je to můj bratr v Kristu. Ruka mi zajela do toho mazu až po rukáv. Moje ruka se ztratila v tom shnilém těle. Haleluja! Stále mám svoji ruku a nemám malomocenství, mám Ježíše! Ďábel ke mně okamžitě promluvil: „Tak a teď ses nakazil malomocenstvím. Teď jsem tě dostal!“ Slyšel jsem ho, ale ignoroval jsem ho a pokračoval v modlitbě. Pak jsem to tělo zase přikryl. Očividně žádná změna. Pak jsem šel za pastorem a řekl jsem mu: „Dones mi okamžitě kbelík s vodou a mýdlo.“ (Aby si umyl ruku.) Tohle jsem musel udělat a nebylo to „podle pořádku“, protože jsem se nejdřív modlil za malomocného a potom jsem musel kázat v smradě. Nebylo to po pořádku, ale věřím, že Nebe se na nás nezlobí, protože ten chlapík mohl umřít každou minutu, takže jsme se rozhodli, že nejdřív toho malomocného očistíme duchovně.

Není to úžasné, být svobodný a naplněný Duchem svatým, Křísit mrtvé
a vyhánět démony...?

Pak jsem odešel, ale za pár týdnů jsem se vrátil zpět do stejné vesnice. Vrátil jsem se do toho sboru a na ten zápach jsem úplně zapomněl. Užíval jsem si pralesa a Indiánů. Když jsem byl ve sboru, lidé tam „poskakovali“. Podívali se na mě, usmáli se a zase odběhli pryč. Myslel jsem: „Jaký je tohle jenom druh Indiánů, že jsou tak šťastní? Mají být lhostejní, lidé bez emocí. Co to dělají, že skákají nahoru a dolů? Mají se přece chovat jako Indiáni, ne?“ Po minutě ke mně přišel pastor, usmíval se na mě a přitom poskakoval. Podíval jsem se na něho a začal jsem také poskakovat spolu s ním. Řekl mi: „Potkal jsi někdy tohoto člověka?“ Podíval jsem se tím směrem a tam v lavici seděl nový člen sboru. Řekl jsem: „Neznám ho.“ On řekl: „Ano, znáš ho.“ „Ne, neznám ho.“ Tak jsem k němu přišel a řekl jsem: „Kdo jsi?“ On řekl: „Já tě znám, bratře Davide.“ Byl to mladý, pěkně vypadající Indián, jen tam tak seděl. Ten muž se mi podíval přímo do očí. Řekl mi: „Znáš mě, bratře Davide. Ty sám jsi mě vedl k Pánu.“ Řekl jsem: „Moment! Nepamatuji si na to… nemám paměť na jména, ale velmi dobře si pamatuji tváře lidí. NIKDY ve svém životě jsem tě neviděl.“ On řekl: „Ale ano!“ „Ne, neviděl jsem tě.“ „Ale ano!“ Zeptal jsem se: „Kdo tedy jsi?“ Odpověděl mi: „Já jsem ten muž, který byl malomocný!“ Řekl jsem: „Ano, tak tebe znám!“ On odpověděl: „Já ti to říkal!“

Já jsem mu pouze řekl: „Buď očištěn ve jménu Ježíš!“ To je jedna věc, ale Ježíš šel mnohem dál. On ho obnovil. Ten muž měl dva týdny starý nos! Tak jsem ho za něj chytil. Měl dvě nové uši, tak jsem je chytil. Měl deset nových prstů na rukou, tak jsem ho chytil za ty prsty.

Měl deset nových prstů na nohou, tak jsem chytil všechny ty prsty. Ježíš stvořil úplně nového člověka. Já jsem to neudělal, udělal to Ježíš!

Muž s ohněm uvnitř

Byl jsem jednou v Coloradu na shromáždění, kde bylo několik tisíc lidí. Mnoho lidí přicházelo dopředu. Sám bych to nezvládl, tak jsem zavolal dopředu svoji rodinu a společně jsme se modlili za tyto lidi. Dopředu přišel také jeden muž pro modlitbu za uzdravení. Nevěděl jsem, že měl již domluvenou operaci srdce a měl něco s okem a také jsem nevěděl, že není spasený. Když přišel dopředu, tak ho Ježíš povalil svojí mocí na zem. Nějací lidé přišli a postavili ho zase na nohy – ten muž byl v bolestech a říkal, že celý hoří. Byl tak zasažen Boží mocí, že nemohl chodit, takže ho museli naložit do auta – a stále „hořel“. Když se ráno probudil, tak ten oheň pořád v sobě cítil. Přivezli ho k doktorovi a ten ho nechal v nemocnici tři dny na pozorování. Doktor k němu po všech těch vyšetřeních přišel a řekl mu: „Nemůžu nic najít, co jste dělal?“ „Nedělal jsem nic, jen jsem přišel do jedné církve, tam na mě někdo vložil ruce a začal jsem cítit ten oheň a to je vše.“ Doktor se ho zeptal: „Co to bylo?“ On řekl: „To nevím.“ Zjistili, že je naprosto zdravý. Po několika dnech se vrátil do toho sboru a tam ho přivedli k Ježíši a byl naplněný Duchem svatým.

Uzdravení ze slepoty

Lukáš 12:49: „Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak chci, aby se již vznítil!“ Víte o tom, že je několik druhů ohně? Jeden je oheň Božího soudu. Potom je to, co nechceme – cizí oheň. My chceme svatý Ježíšův oheň. Musíme vědět, že to je touha celého Nebe, aby Jeho svatý oheň se rozhořel na této planetě. Je to Boží touha!

Nedávno přišla pro modlitbu jedna starší paní a za ní stál její syn. Myslel jsem si, že není s něčím spokojená, protože tam tak vážně stála a dívala se na jedno místo. Když jsem na ni vložil ruce, tak padla pod mocí Boží k zemi. Když jsem prošel celou modlitební řadou, tak tam pořád stála a podruhé padla k zemi i se svým synem a užívala si Boží přítomnost.

Když jsem na ni vložil ruce potřetí, tak ji Boží moc doslova odhodila a já pokračoval v modlitbě – byl jsem tak šťastný, že se něco takového děje. Myslel jsem si: „Tak, a dostal jsem tě.“ Najednou začala jásat, a když jsem se jí zeptal, co se děje, tak jsem se dověděl, že byla slepá 19 roků a Duch svatý jí vrátil zrak.

Leukémie

Skutky apoštolské 19:11-12: „Bůh pak dělal skrze Pavlovy ruce mimořádné zázraky, takže lidé dokonce přinášeli šátky a zástěry z jeho těla na nemocné a nemoci od nich odstupovaly a zlí duchové z nich vycházeli.“

Po kázání přišel dopředu jeden starší sboru a v ruce měl tričko. Věděl jsem, že to musí být nějaká vážná potřeba. Když jsem na něho vkládal ruce, nemohl se udržet na nohou, tak jsem ho držel, aby nespadl. Když jsem ho držel, oba dva jsme se třásli pod mocí Boží a jeho to úplně odhodilo. Když jsem odcházel, tak tento muž tam stále ležel pod Boží mocí. Ráno šel na jednotku intenzivní péče, kde jeho syn umíral na leukémii. Tohle útočí obzvlášť na děti. Odpojili ty hadičky, navlékli na něho to tričko a vše zase připojili. Jakmile na něho navlékli to tričko, ten syn se ho ptá: „Odkud máš to tričko, tati?“ „Proč? Co se děje, synu?“ „To tričko, tati, hoří. Je tak horké, jako kdybys je právě vytáhl ze sušičky.“ „Ne, to tričko jsem nevytáhl ze sušičky. Neměj starosti, synu, všechno bude v pořádku.“ To tričko ho pálilo celý večer i celou noc, a ráno byl naprosto uzdraven!

Zdroj: Internet

Pripravila: Anna Křížová st.