Hledání Boha

Chceme-li Boha poznat, musíme ho hledat

Základní pravdou, kterou můžeme prohlásit o Bohu Bible, je to, že jeho podstatou je láska. Láska, která se naplňuje a projevuje ve vztahu mezi osobami svaté Trojice a mezi Bohem a lidmi. Bůh vždycky toužil a touží po živém vztahu s lidskými bytostmi. Adam s Evou prožívali tento vztah před svým fatálním pádem do hříchu v rajské zahradě. Jejich selháním a neposlušností byl tento vztah porušen. To, že chyba byla na straně lidí, můžeme vidět na skutečnosti, že i po jejich pádu, Bůh chodil po ráji a volal na Adama, který se před ním snažil ukrýt. Od časů vyhnání z ráje je vztah, nebo lépe řečeno společenství mezi Bohem a lidmi daleko komplikovanější. Naše světy jsou odděleny, Boha nejsme schopni vnímat svými přirozenými smysly a dokonce máme tendenci kvůli své dědičné hříšnosti se od něho vzdalovat. Během dějin spásy se však Bůh mnohokrát projevil jako ten, kdo na padlé lidstvo nezapomněl a staral se o to, aby jeho dobrota zasahovala do jeho osudu. Vyvolil si k tomu své služebníky, které povolal a s nimiž vstoupil do živého vztahu. Dal se nalézt těm, kdo ho nehledali a množství dalších k tomuto hledání společenství s ním volal. O tom, jak hledat Boha a kde je možno ho najít pojednává následující článek.

Dosahování našich cílů bez Boha nemá smysl.

Kde je Bůh

Prorok Izajáš více než 700 let před narozením Ježíše Krista pronesl proroctví, které se týkalo Mesiáše. Hovořil o panně, která zázračně otěhotní a porodí syna, kterému dá jméno Immanuel. (Iz 7,14) Lidé při přemýšlení nad tímto proroctvím většinou uvažují nad zázrakem panenského početí, ale v souvislosti s tématem tohoto článku je důležité si především povšimnout jména prorokovaného dítěte: Immanuel. Schválně píši jeho přesné hebrejské znění a ne jeho počeštěnou formu Emanuel. Podobně jako ostatní hebrejská jména, má i jméno Immanuel svůj význam. Hebrejsky to znamená „s námi“ nebo také „mezi námi je Bůh“. Boží Syn Ježíš z Nazareta je vyjádřením Boží touhy napravit vztah mezi ním a člověkem. Bůh přichází k lidem a skrze dílo Kristova kříže jim nabízí odpuštění hříchů a obnovení vztahu se sebou samým. Toto je skutečný Boží cíl: aby on sám byl mezi svými dětmi a aby o tom jeho děti nejen věděly, ale také to prožívaly. Od časů Nové smlouvy tedy platí, že Bůh je mezi námi.

Dávno před příchodem Mesiáše však byli lidé, kteří si uvědomovali nesmírnou důležitost Boží přítomnosti mezi jeho lidem. Takovým člověkem byl například Mojžíš. V knize Exodus zachycuje svůj rozhovor s Bohem: Nuže, jestliže jsem opravdu nalezl milost ve tvých očích, dej mi poznat svou cestu, abych tě poznal a abych nalezl milost ve tvých očích a pohleď, že tento národ je tvým lidem. Odpověděl: Moje přítomnost půjde s tebou a dám ti odpočinek. I řekl mu: Jestliže tvá přítomnost nepůjde s námi, nevyváděj nás odsud. Podle čeho se přece pozná, že jsem nalezl milost ve tvých očích, já i tvůj lid? Cožpak ne podle toho, že půjdeš s námi, takže budeme odlišeni, já a tvůj lid, od všech národů, které jsou na povrchu země? (Ex 33,13-16; ČSP)

Mojžíšovi nesmírně záleželo na tom, aby Bůh byl neustále přítomen mezi Izrael­ci. Věděl, že cestovat do zaslíbené země bez Boha je zbytečné a nemá to žádný smysl. I pro nás a naše životy platí, že dosahování našich cílů bez Boha nemá smysl, a to i kdyby tyto cíle byly správné a ušlechtilé. Bůh zaslibuje Mojžíšovi svou přítomnost a to, že nalezne odpočinek. Toto bylo v průběhu celých dějin lidstva obrovským požehnáním pro izraelský národ a vyvrcholilo to příchodem Mesiáše na přelomu letopočtu.

Život modlitby a uctívání se nedá nahradit ničím jiným.

Víme, že Hospodinova přítomnost se projevovala v podobě oblaku nad stánkem setkávání. Tato Boží přítomnost však nebyla pouze „symbolická“ a neosobní. Když Hospodin Mojžíšovi ve výše citovaných verších říká, že jeho přítomnost půjde před nimi, tak používá hebrejské slovo páním, které znamená tvář. Kdybychom tedy měli být doslovní, museli bychom daný verš přeložit: „Má tvář půjde s tebou.“

Při jakékoli přímé komunikaci mezi dvěma lidmi je jejich obličej velmi důležitý. Zrcadlí se v něm hlavní rysy osobnosti člověka, jeho momentální nálada a hlavně je to právě tvář, která se nám vybaví, když si na někoho vzpomeneme nebo se o někom, nám známém, někde začne hovořit. Když tedy Hospodin hovoří o své tváři, která půjde s Mojžíšem a izraelským lidem, hovoří o tom, že jeho přítomnost je něco velice osobního. Jinými slovy, chce mít se svým lidem blízký vztah.

Hospodinova tvář je ve staré smlouvě také synonymem pro osobní požehnání člověka: Áron a velekněží, kteří po něm následovali, měli žehnat lidu těmito slovy: Ať ti Hospodin žehná a chrání tě! Ať nad tebou Hospodin rozjasní svou tvář a je ti milostiv! Ať k tobě Hospodin pozvedne svou tvář a zahrne tě pokojem! (Nu 6,24-26; ČSP) Můžeme tedy říci, že tím největším požehnáním je Boží přítomnost v životě člověka.

Boží přítomnost – lék proti strachu

Když Pán povolal Jozueho, Mojžíšova spolupracovníka a služebníka, který měl převzít jeho úřad, povzbuzoval jak Jozueho tak i izraelský lid. Povzbuzoval je jediným silným argumentem – zaslíbením své přítomnosti. (Dt 31,6 a 8) Podobný výrok typu: „Neboj se, já jsem s tebou“, měl kněz zvěstovat vojákům Božího lidu, kdykoli měli vytáhnout do boje proti nepříteli. Vědomí Boží přítomnosti mělo zabránit strachu a panice v řadách vojska. (Dt 20,1-4; ČSP)

Snad nejsilnějším výrokem, ve kterém Bůh povzbuzuje svůj lid, aby se nebál, a ubezpečuje ho svou přítomností, je zaznamenán ve 43. kapitole proroka Izajáše: Ale nyní toto praví Hospodin, jenž tě stvořil, Jákobe, a který tě zformoval, Izraeli: Neboj se, neboť jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Když půjdeš přes vody, budu s tebou, a přes řeky, nezalijí tě. Když půjdeš ohněm, nespálíš se a plamen tě neožehne. (Iz 43,1-2, ČSP) Tato slova jsou jedním z nejpraktičtějších Božích zaslíbení. Bůh opakuje základní fakta biblické víry v souvislosti s naším vztahem k němu: je naším Stvořitelem a Vykupitelem, je tím, kdo nás osobně povolal, a my jsme s ním mohli vstoupit do osobního vztahu. V jakékoli situaci, ve které se v životě můžeme ocitnout, se nemusíme bát. Bible nikde nezaslibuje, že nikdy nebudeme mít žádné problémy, slibuje nám však, že Bůh, který kvůli nám na kříži opustil svého Syna, nás v žádné situaci neopustí. Problémy přijít mohou, ale nezničí nás, protože Bůh bude s námi.

Bůh, který se skrývá

Bůh nás na jedné straně ujišťuje o své přítomnosti, na druhé straně je podle slov toho samého proroka Izajáše skrývajícím se Bohem: Přece ty jsi Bůh, který se skrývá, Bůh Izraele, zachránce. (Iz 45,15; ČSP) Tento verš přímo souvisí s tématem tohoto článku. Bůh je ve své podstatě lidem skrytý, a proto – chceme-li ho poznat – musíme ho hledat. Jsou zde také odhalena důležitá fakta, která nám při hledání Boha pomáhají: Bůh je Zachránce, jediným způsobem, kterým ho můžeme nalézt a poznat, je prostřednictvím jeho Syna a díla záchrany, které vykonal. Bůh je také Bohem Izraele. Tuto skutečnost je potřeba respektovat, přijmout Boží pohled na izraelský národ a uvědomit si, že pro opravdové křesťanství je jakýkoli antisemitismus – nebo jeho moderní podoba antisionismus – nepřijatelný.

Skutečnost, že Bůh se skrývá, je možné vysvětlit tím, že po lidech, jejichž prapředci ho kdysi dávno v rajské zahradě opustili, chce, aby ho hledali. Zůstává skrytý a po materialistech 21. století chce, aby se rozhodli orientovat také na duchovní hodnoty a začali ho hledat. Je-li toto úsilí upřímné, vždy nakonec skončí úspěšně a lidé mohou vstoupit do vztahu se svým Stvořitelem.

Pro oblast našich fyzických smyslů Bůh byl a stále zůstává skrytý. V evangeliu podle Jana se dočteme pravdivé konstatování: Boha nikdo nikdy neviděl; jedinečný Bůh, který je v lůnu Otcově, ten nám o něm pověděl. (Jn 1,18; ČSP) Spatřit Boha je tedy nemožné, tuto skutečnost však překonal sám Nebeský Otec tím, že poslal na svět svého Syna, který na sebe přijal podobu člověka, jehož osobnost dokonale odrážela Boží charakter. Mesiáš je pro nás dokonalým obrazem Otce a také jedinou cestou k němu. (J 14,6.9) Svou obětí na kříži vyřešil problém hříchu, který mezi lidi a Boha stavěl nepřekonatelnou bariéru.

Kde a jak najít Boha

Ve stejné kapitole, v níž prorok Izajáš mluví o tom, že se Bůh skrývá, zmiňuje také, jak by ho měli lidé hledat. Je Bohem, který otevřeně mluví k lidem prostřednictvím svého Slova, volá je k tomu, aby ho společně hledali na svých shromážděních a dali si pozor na jakoukoli formu zhotovování a uctívání model, které je rozšířeným způsobem falešného a pro Hospodina nepřijatelného přistupování k Bohu. (Iz 45,19-20).

Podle Bible je hledání Boha základním projevem víry. Křesťanská víra není pouhým pasivním přesvědčením o tom, že Bůh existuje, ale je aktivním životem hledání Boha a usilování o společenství s ním. V listu Židům se píše: Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají. (Žd 11,6; ČSP) Základním projevem víry v Boha, je přesvědčení o jeho existenci a o tom, že je správné věnovat úsilí jeho hledání. Když jsou lidé ochotni upřednostnit duchovní hodnoty před materiálními a hledat Boží království dočkají se hojné Boží odměny. Sám Pán Ježíš řekl, že takovým lidem bude dáno vše, co potřebují k životu, a Bůh naplní každou jejich potřebu. (Mt 6,33)

Vždy, když Bible mluví o hledání Boha, jakoby to bylo spojeno se zvláštní naléhavostí. Člověk má obrovskou potřebu společenství se svým Stvořitelem a i když si tuto potřebu ne vždy uvědomuje, jediným způsobem jak může být naplněna, je poslechnout Boží volání, hledat Boha a otevřít svůj život působení jeho Slova a Ducha. Opět tu máme naléhání proroka Izajáše: Hledejte Hospodina, dokud se dává najít, volejte ho, dokud je blízko. Ať ničema opustí svou cestu a zlý člověk své úmysly, ať se navrátí k Hospodinu, a on se nad ním slituje – k našemu Bohu, protože je připraven mnoho odpustit. (Iz 55,6-7; ČSP) Tomuto volání předcházejí nádherná slova o tom, že Bůh chce naplnit duchovní hlad i žízeň každého člověka, a to úplně nezištně. (Iz 55,1-3)

Boží přítomnost nad archou ve svatostánku symbolizuje Jeho přítomnost v srdcích znovuzrozených křesťanů.

Dalším povzbuzením ke hledání Boha je výrok z knihy proroka Jeremiáše, v níž k nám Hospodin promlouvá: Volej ke mně a odpovím ti, oznámím ti velké a skryté věci, které neznáš. (Jr 33,3; ČSP) Z Božího pohledu jsou dveře k jeho komunikaci s člověkem otevřeny. Pokud je člověk dostatečně aktivní a obrací se v intenzivní modlitbě k Bohu, nestane se, že by mu Bůh neodpověděl. V Žalmech najdeme podobný výrok: Hospodin je blízko všem, kdo k němu volají, všem, kdo ho vzývají v pravdě. (Ž 145,18; ČSP) I když tedy Boha nevidíme, můžeme počítat s tím, že když ho voláme, slyší nás a bude nám odpovídat.

Výše citované biblické verše nás ubezpečují o tom, že můžeme být úspěšní v našem hledání Boha. Pojďme se teď společně podívat na to, kde Bůh vlastně je, nebo lépe řečeno kde můžeme očekávat jeho přítomnost. Bible říká, že si můžeme být jisti jeho přítomností v našich životech ve dvou případech. Prvním z nich je následující: Ježíš mu odpověděl: Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. (Jn 14,23; ČSP) Budeme-li lidmi, kteří zachovávají Boží slovo, Pán Ježíš a dokonce i sám Otec budou bydlet v našem srdci. Na jiném místě Písmo dokonce říká, že Pán bude s námi večeřet. (Zj 3,20) Společné jídlo v biblických časech představovalo formu velmi blízkého společenství mezi dvěma či více osobami. Uvědomělý život v souladu s Božím slovem nám garantuje Boží přítomnost v našich životech.

Další skutečností, která nám garantuje, že nikdy nebudeme bez Boha, je, když zůstaneme v Boží vůli pro církev, a tou je aktivní naplňování „velkého poslání“. Před svým nanebevstoupením Kristus prohlásil: Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen. (Mt 28,18-20; ČSP) Jsme-li zapojeni v práci místního církevního sboru a podílíme se na kázání evangelia, potom máme jistotu, že ten, kdo má v rukou všechnu moc vesmíru, je trvale přítomen v našich životech. Z této skutečnosti vyplývá další otázka: Kde je v našich životech Bůh přítomen?

Člověk jako svatyně

V období Staré smlouvy přebýval Bůh uprostřed svého lidu v nejsvětější svatyni Mojžíšova stánku setkávání. List Židům ji popisuje takto: Také první smlouva měla ustanovení služby Bohu a pozemskou svatyni. Neboť byl zřízen první stánek, ve kterém byl svícen, stůl a předložení chlebů; tomu se říká svatyně. Za druhou oponou byl stánek, kterému se říká nejsvětější svatyně. V něm byl zlatý kadidlový oltář a schrána smlouvy, ze všech stran obložená zlatem, v níž byl zlatý džbán obsahující manu, Áronova hůl, která rozkvetla, a desky smlouvy. (Žd 9,1-4; ČSP) Vícero biblických učitelů se shoduje v názoru, že Mojžíšův stánek v sobě obsahuje množství symbolů, které hovoří o vykupitelském díle Pána Ježíše Krista a také o člověku jako takovém, který je v Písmu považován za Boží chrám (1Kor 3,16).

Lidská bytost má podle Písma – podobně jako svatostánek tři části. První je tělo, které koresponduje s nádvořím Mojžíšova stánku, na kterém se nacházel bronzový oltář na zápalné oběti a umyvadlo, sloužící k očišťování kněží. Tato symbolika hovoří o tom, že naše tělo máme odevzdat Bohu jako svatou oběť a náš životní styl má být očištěn prostřednictvím „vody Božího slova“. (Ř 12,1; Ef 5,26)

Druhou částí je naše duše, symbolizovaná svatyní, v níž se nacházela zlatá menora (sedmiramenný svícen) a stůl, na kterém byly položeny svaté chleby. Naše duše má být plná Božího slova a prosvětlená působením Ducha Svatého.

Třetí, tou nejdůležitější částí lidské bytosti je duch, ve svatostánku představován nejsvětější svatyní. Ta se nacházela za oponou, před níž stál zlatý oltář sloužící k pálení kadidla. Uvnitř nejsvětější svatyně byla archa smlouvy, v níž se nacházela nádoba s mannou (živé Boží slovo – réma – uložené hluboko v duchu člověka), desky Zákona (představující Boží Zákon zapsaný v našem srdci) a rozkvetlá hůl velekněze Árona (hovořící o povolání člověka). Bylo to právě nad archou smlouvy, nad jejím příkrovem zvaným slitovnice, kde se nacházela svatá Boží přítomnost uprostřed izraelského lidu. Na základě této symboliky můžeme prohlásit, že Bůh přebývá v duchu věřícího, který odevzdal svůj život Kristu a skrze víru v něho se znovuzrodil k věčnému životu.

Pro téma, kterému se věnujeme v tomto článku, jsou velmi důležité pasáže Zákona, které mluví o tom, jak a kde se ve svatostánku velekněz setkával s Bohem. Jsou to pasáže, v nichž se hovoří o kadidlovém oltáři, stojícím před nejsvětější svatyní a o přípravě vonného kadidla, které se na něm mělo pálit. Uděláš oltář, místo pro pálení kadidla… …Dáš ho před oponu, která je před truhlou svědectví, před slitovnici, která je nad svědectvím, kde se budu s tebou setkávat. (Ex 30,1.6; ČSP) Ještě jsme zde nezmínili, že pálení kadidla ve svatyni symbolizuje modlitbu a uctívaní Boha v životě křesťana. Kadidlový oltář byl vyroben z akáciového dřeva a potažen ryzím zlatem. Podobně je tomu v duchovním životě křesťanů naplněných Duchem Svatým. Když se modlí a uctívají Pána, projevuje se jejich lidská přirozenost (symbolizovaná všedním materiálem – dřevem) i přirozenost Božího Ducha (představovaná zlatem). Jde o ono pověstné uctívání Boha v Duchu a v pravdě, o němž hovořil Pán Ježíš. (Jn 4,23-24)

Následující slova o kadidle jsou dokladem toho, jak vzácné je pro Boha uctívání: Uděláš z toho míchané kadidlo, jako dělají mastičkáři, posolené, čisté, svaté. Trochu z něj důkladně rozdrtíš a dáš trochu před svědectví ve stanu setkávání, kde se s tebou budu setkávat. Bude to pro vás svatosvatá věc. Nebudete si připravovat kadidlo stejného složení jako to kadidlo, které uděláš; bude pro tebe svaté pro Hospodina. Kdokoliv by připravil jemu podobné, aby se s ním voněl, bude vyhlazen ze svého lidu. (Exo 30,35-38 CSP) Kadidlo pro pálení ve svatyni muselo být velice pečlivě připraveno a muselo vykazovat tu nejvyšší kvalitu. Když bylo zapáleno, vydávalo nádhernou vůni. Připravit ho pro „civilní“ účely bylo zakázáno pod trestem smrti. Bylo určeno pouze pro Hospodina.

Upřímné hledání Boha bývá vždy korunováno úspěchem.

Obě tyto pasáže obsahují frázi, která hovoří o tom, že Bůh se bude ve svatyni setkávat s člověkem. Pro toto setkávání byl a také dnes je velice důležitý osobní život modlitby a uctívání. Nedá se nahradit ničím jiným. Lidé, kteří často ze srdce chválí a uctívají Boha, vědí jaké to je zažívat Boží přítomnost.

Přebývání Boha ve svatyni našeho ducha pro nás znamená ještě jednu velice potěšující skutečnost. Kdykoli ho hledáme a toužíme po společenství s ním a po Jeho nadpřirozeném vedení našeho života, víme, že ho nemusíme hledat nikde daleko. On je s námi, přebývá v nás, pouze se potřebujeme naučit vnímat jeho přítomnost, věřit v ni a za všech okolností s ní počítat.

Paraklétos v nás

Boha skutečně nemusíme hledat daleko. Ve svém dokonalém plánu záchrany zahrnul i naši potřebu po společenství s Bohem, které jediné může nasytit vnitřní touhu člověka po bezpodmínečné lásce, přijetí a vědomí, že naše hříchy byly odpuštěny. Pán Ježíš po svém nanebevstoupení vylil na zem Ducha Svatého, který na Letnice naplnil církev. Od té doby přebývá ve věřících, zprostředkovává nám realitu nebe a zjevuje nám, co všechno nám bylo od Boha darováno. On je ten Zastánce, Utěšitel, Přímluvce, Obhájce – v biblické řečtině Paraklétos – ten, který byl povolán, aby nám byl po boku a pomáhal nám v křesťanském životě. Právě jeho prostřednictvím může Bůh přebývat v našem nitru. Čím více otevíráme svůj život působení Ducha Svatého, tím lépe můžeme zažívat ty fantastické chvíle, kdy víme, že se nacházíme v přítomnosti Boha, který nás stvořil a zachránil pro věčný život.

Apoštol Pavel popisuje tento duchovní život v 8. kapitole listu Římanům, kde píše množství velice povzbudivých slov o našem životě ve společenství s Duchem Svatým. Citátem z této kapitoly bych chtěl zakončit tento článek: Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (Ř 8,31; ČEP) Naplnilo se prorocké jméno Immanuelovo. Bůh přebývá uprostřed svého lidu, a i když Otec trůní v nebesích se Synem po své pravici, jejich přítomnost v našich životech můžeme skrze Ducha stále intenzivně zažívat.

Použité překlady Bible: Český studijní překlad – ČSP, Ekumenický překlad – ČEP