Turecko - Po stopách apoštola Pavla

Místa známé z první a částečně
i druhé misijní cesty apoštola Pavla

Od roku 2006 KS Milost pravidelně minimálně dvakrát za rok pořádá zájezdy do Izraele. Řada z nás jsme tuto cestu absolvovali již vícekrát a návštěvu Jeruzaléma spojenou s modlitbami, ale i putováním po Izraeli od severu až k jihu jsme zařadili do svých každoročních plánů, vizí a cílů. Poprvé to byl splněný sen a s každou další návštěvou roste poznání nejen této krajiny spojené s lepším uvědoměním si biblických reálií, ale i poznání Boha samotného spolu se změnami v osobním životě a s tím spojené požehnání. Věříme tomu, že kdo žehná Izrael, tak toho požehná Bůh. Stejně tak i tomu, že kdo hledá Boží království na prvním místě, tak mu budou všechny ostatní věci přidány. (Mt 6,33) Možná by bylo dobré navštívit i další místa spojená s biblickým místopisem, konkrétně pak především místa spojená s misijní činností apoštola Pavla. Tato místa se dnes nachází v Turecku, Kypru, Řecku, Itálii a samozřejmě i v Izraeli. V tomto článku bychom vám rádi přiblížili některá z míst známých z první a částečně i druhé misijní cesty apoštola Pavla. Tato místa se nachází na území dnešního Turecka na jeho jižní části a ve vnitrozemí. Měli jsme tu možnost osobně navštívit 3 z míst, kterými bychom se chtěli zabývat. Chtěli bychom vám přiblížit dojmy z těchto míst a místopisné reálie i to, jak je tomu dnes. V Turecku dokonce existuje pro fyzicky zdatné jedince značená pěší turistická stezka po stopách apoštola Pavla. Pokud byste měli chuť jí projít celou, tak doporučuji jarní měsíce, protože i když se částečně nachází na břehu místních rozsáhlých jezer, tak v létě je přece jen příliš teplo a nějakých 500 km je docela dlouhá cesta a minimálně týden to zabere. Začíná v Perge a končí v Yalvaci, severovýchodně od jezera Egirdir, v bezprostřední blízkosti Antiochie Pisidské. Na cestě lze vidět kaňony, vodopády, lesy, jezera i mnoho malebných vesnic. My jsme vzhledem k časovým možnostem zvolili jako dopravní prostředek auto, a i tímto způsobem to vydalo celý den.

Cesta začíná v Perge a končí v Yalvaci, severovýchodně od jezera Egirdir, v bezprostřední blízkosti Antiochie.

Nejprve si pojďme přiblížit celou 1. misijní cestu apoštola Pavla. Dle biblických záznamů ve Skutcích apoštolů učedníci v Antiochii Syrské poslali pomoc bratrům v Judsku po Barnabášovi a Saulovi (Sk 11,29-30), poté co splnili svůj úkol a vrátili se z Jeruzaléma zpět, tak jednoho dne, když uctívali Pána a postili se, Duch Svatý výslovně určil a povolal Saula a Barnabáše pro Boží dílo. Vedoucí poslechli hlas Ducha Svatého a oddělili je pro Boží dílo a po půstu a modlitbě na ně vložili ruce a propustili je. Nejprve přišli do Seleukie, odkud odpluli na Kypr do Salaminy, poté procestovali celý ostrov do Páfu a odtud vypluli do Perge v Pamfylii. V Perge je opustil Jan a vrátil se do Jeruzaléma. Dále pak již pokračovali tedy sami Saul (apoštol Pavel) a Barnabáš až dorazili do Antiochie Pisidské. Cesta musela trvat několik týdnů, protože vede poměrně hornatou krajinou a vzdálenost je zhruba 500 kilometrů. Nedá se předpokládat, že by pospíchali jako my. Zde strávili minimálně týden a pro nás pohany je toto místo zcela výjimečné pro slova apoštola Pavla, která zde vyslovil pod pomazáním Ducha Svatého ve 13. kapitole, 46. verši knihy Skutků. Odtud byli vyhnáni do Ikonie, dnešní velké město Konya, které je i na turecké poměry velmi ortodoxní a neradno zde příliš dlouho pobývat. I zde jim hrozilo ukamenování, a tak utekli do lykaonských měst Lystry a Derbe a jejich okolí, kde šířili evangelium. Zde byli obyvatelé svědky uzdravení chromého od narození a Pavel s Barnabášem se stali téměř předmětem uctívání a obětování. Nicméně poté, co dorazili Židé z Antiochie a Ikonie, se situace dramaticky zhoršila a opět byli vystaveni hrozbě kamenování a nezbylo jim nic jiného než utéci. Na všech místech získali mnoho učedníků a téměř stejnou cestou se vydali zpět do Antiochie Syrské, kde vyprávěli, co všechno skrze ně Bůh učinil. Zůstali zde delší čas než byli vysláni do Jeruzaléma na sněm, který rozhodl v otázce pohanů, což v té době byla velice složitá záležitost.

Zpět k místům z první misijní cesty. Nejprve krátce k místům, která jsme nenavštívili jednak z nedostatku času, ale i proto, že na těchto místech dnes již v podstatě nic není nebo to není zatím archeology odhaleno. Města Lystra a Derbe již neexistují, nachází se zde již jen ruiny a pár kostelů či spíše jejich zbytků. Město Konya je muslimskou baštou, kde z období 1. století nezůstalo nic. Attalie, dnes Antalya je dnes centrum Turecké riviéry s letištěm a více než 800.000 obyvateli, kde rozhodně stojí za návštěvu místní muzeum.

Blíže tedy k vykopávkám v Perge a Antiochii Pisidské. První z nich je poblíž města Antalya a je to příjemné zpestření pobytu u moře. Vykopávky jsou poměrně rozsáhlé, i když se tam stále pracuje. Druhé místo je z hlediska Bible významnější, nicméně se nachází hluboko ve vnitrozemí a cesta je dost dlouhá. Zde si uvědomíte, že Turecko je skutečně rozsáhlá a velice hornatá země. Ve skutečnosti je tedy cesta delší, než jak to na první pohled vypadá. Popravdě tomu odpovídá i poměrně velký nezájem ze strany turistů a zřejmě i tím způsobený nezájem i místních úřadů a archeologů. Zatímco v Perge je poměrně živo a je zde rušno vzhledem k neustále přijíždějícím výpravám, tak v Antiochii Pisidské nebyl skoro nikdo a tomu odpovídaly i turistické možnosti a servis. V Perge byly mapy, průvodce v několika jazycích, vstupné činí 15 TLR, naproti tomu v Antiochii Pisidské není nic a cena je tomu odpovídající – 5 TLR. Antiochie Pisidská je dnes v podstatě součástí městečka Yalvac, na jehož okraji se na úpatí vrchu nachází vlastní vykopávky. Nejzajímavější předměty z vykopávek pak lze nalézt v místním muzeu.

Perge

Kdysi přístavní město je dnes vzhledem k ustupujícímu moři již poměrně ve vnitrozemí, podobně jako i další místa, jako například asi nejznámější z nich – Efez. Perge je jedno z nejzachovanějších antických měst. Nachází se nedaleko Turecké riviéry. Nyní je již téměř součástí letoviska Antalye. Perge bylo jedním z prvních měst, kde bylo uznáno křesťanství. Můžete zde spatřit krásná antická sloupoví, divadlo, stadion, agoru, zkrátka vše, co bylo součástí velkých antických měst a o několik set let se posunout časem dozadu. Stačí jen zavřít oči a představit si město na vrcholu krásy a rozkvětu. V dávných dobách to byl dokonce významný přístav, což docela zaráží, moře je totiž až pěkný kousek odtud. Lodní cesta byla v průběhu dějin zasypána, takže dnes zbylo sotva pár artefaktů poukazujících na tuto část historie. Mimo areál před pokladnou je velký stadion, do kterého je vstup volný a vydržel z větší části neporušen. O kus dál za silnicí je nepřístupný amfiteátr, který je zcela neprodyšně oplocen a je ve fázi rekonstrukce. Vstup do města označuje dvojice helénistických věží, stojících před nádvořím s pramenem. Věže jsou v současnosti oploceny, ale podél nich se dostanete na ulici s kolonádou. Na konci se nachází nymfeum (kdysi velká kašna s tekoucí vodou), ze které vede několik vodních kanálů ústících v jeden, který prochází středem hlavní ulice. Tento systém sloužil nejenom k zavlažování, ale v létě napomáhal k ochlazování vzduchu a způsoboval přijatelnější prostředí. Nalevo se nachází lázně s podzemním vytápěním. Napravo pak agora s kolonádou. Zde je možno nalézt místo, kde byly prováděny křty nově obrácených pohanů i židů. Silná křesťanská komunita zde žila až do 6. století n. l. Koneckonců apoštol Pavel tudy procházel minimálně dvakrát okolo roku 46 n. l. na své 1. misijní cestě. Město se vyvinulo do jednoho z nejkrásnějších, a to nejen v Pamfylii, ale v celém Turecku. Perge leželo na řece Kestros (dnešní Aksu) a patřilo k bohatým městům. V první polovině čtvrtého století, za vlády Konstantina Velikého (324-337) se Perge stalo důležitým centrem křesťanství. Vzhledem k častým povstáním a nájezdům Arabů Perge ztratilo své zbývající síly v polovině sedmého století a většina obyvatel města se přestěhovala do blízké Antalye. Poté zůstalo město zcela opuštěno. Pohled na něj je však i dnes velkolepý. Faktem je, ostatně jako i v Antiochii Pisidské, že ačkoli na vykopávkách se pracuje od roku 1946, tak stále nejsou dokončeny.

Antiochie Pisidská

Kdysi velice významné místo, kde apoštol Pavel byl minimálně čtyřikrát na svých třech misijních cestách. Rozvaliny tohoto kdysi slavného a významného města zahrnují baziliku sv. Pavla a synagogu, římské divadlo, lázně a úchvatný akvadukt. Na vykopávkách se stále se svolením Turecké vlády pracuje a lze předpokládat, že větší část města je stále skryta. Měli jsme tu možnost potkat americké archeology a sledovat je při práci a vidět, jak se historie otevírá přímo před námi. Část vykopávek byla odhalena, na dalších se pracovalo a někde ještě není zcela jisté, co je pod zemí skryto. Toto město bylo opuštěné po vpádu Arabů v 8. století n. l. Od brány vede vzhůru do kopce římská cesta kolem základů triumfálního oblouku, která se stáčí doprava k divadlu. Dále pokračuje na ploché prostranství, kde stávala hlavní svatyně. Jsou zde vidět oblouky akvaduktu, pozůstatky římských lázní. Bylo zde vykopáno i několik místností a zůstala zachována i velká část stropů. Nejzajímavějším místem pro nás jsou samozřejmě základy baziliky svatého Pavla vystavěné na místě synagogy. Pavlovo kázání zde způsobilo takové pozdvižení, že byl spolu s Barnabášem vyhnán z města. Pro nás pohany je zcela stěžejní díky slovu povzbuzení, které promluvil v místní synagoze. Tato synagoga je i dnes na svém místě a právě zde vyhlásil Pavel svůj celoživotní program a stal se díky svým skutkům známým po celém světě jako „apoštol pohanů“! Ve 46. verši odpověděl židům na jejich rouhání, že oni měli slyšet Boží slovo jako první, ale protože jím pohrdli, tak se obrací k pohanům: Pavel a Barnabáš jim směle odpověděli: „Vy jste měli Boží slovo slyšet jako první. Protože ho však odmítáte, a považujete se tak za nehodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům! Tak nám to totiž přikázal Hospodin: „Učinil jsem tě světlem národů, abys dal spásu celému světu.“ Když to pohané uslyšeli, začali se radovat a oslavovat Pánovo slovo a všichni, kdo byli předurčeni k věčnému životu, uvěřili. (Skutky 13,46-48, B21) Toto je až do dnešních časů důvodem k radosti a vděčnosti. Připomněli jsme si to přečtením celého tohoto úseku přímo na tomto místě. Doporučuji všem, kteří se zajímají o biblickou historii návštěvu těchto, ale i dalších míst, o kterých se můžeme dočíst v knize Skutků.