Je to ve hvězdách

Lidé touží znát svůj osud, svou budoucnost, snaží se nahlédnout za oponu všedního života a porozumět silám, které řídí tento svět. Někde tady můžeme hledat příčinu popularity astrologie. Téměř ve všech novinách (kromě těch skutečně seriózních) vycházejí horoskopy, lidé jsou ochotni platit velké částky a nechávají si vypracovat osobní horoskopy. I v 21. století lidé věří tomu, že hvězdy ovlivňují jejich osudy a běh dějin. Tato víra však není ničím novým.

Nebeská tělesa sledovali lidé už v dávném starověku, o čemž svědčí mnohé archeologické objevy a památky, jako například anglické Stonehenge. Astrologii se věnovaly různé civilizace, mnohdy velmi vzdálené od sebe. Dnes například roste popularita čínských horoskopů, které používají jiná znamení, než naše „evropské“ horoskopy. Skutečně se dá astrologii věřit? Podívejme se na ni ve světle Písma a zjistěme, jaký je Boží pohled na tuto okultní vědu.

Hvězdy a hvězdopravci v Bibli

O hvězdách se v Božím slově píše už od samotného začátku. Hvězdy a planety jsou Božím stvořením. I řekl Bůh: „Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí. A stalo se tak. Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy. Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí, aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré.“ (Gn 1:14-18) Při výkladu Bible se častokrát uplatňuje tzv. pravidlo první zmínky, které říká, že ty nejdůležitější skutečnosti a principy se nacházejí v první zmínce o dané věci v biblickém textu. Proto je kniha Genesis jednou z nejdůležitějších. Obsahuje informace o původu a příčině všech věcí.

Hvězdy byly stvořeny s následujícími charakteristikami: 1. hvězdy jsou zdrojem světla, 2. na rozdíl od slunce hvězdy spolu s měsícem „vládnou v noci“, tzn. že jsou viditelné během noci, 3. pohyby nebeských těles jsou ukazatelem plynutí času „znamením časů dnů a let“. V tomto „rodném listu“ nebeských těles nenalézáme žádnou zmínku o tom, že hvězdy a jejich vzájemné postavení by mělo nějaký vliv na lidský osud.

V Mojžíšově zákoně nalézáme vážné varování před modlářstvím, tedy uctíváním Bohem stvořených věcí a připisováním jim magických schopností: „V den, kdy k vám Hospodin mluvil na Chorébu zprostředku ohně, jste neviděli žádnou podobu; velice se tedy střezte, abyste se nezvrhli a neudělali si tesanou sochu, žádné sochařské zpodobení: zobrazení mužství nebo ženství, zobrazení jakéhokoli zvířete, které je na zemi, zobrazení jakéhokoli okřídleného ptáka, který létá po nebi, zobrazení jakéhokoli plaza, který se plazí po zemi, zobrazení jakékoli ryby, která je ve vodách pod zemí; abys nepovznášel své zraky k nebesům, a když bys viděl slunce, měsíc a hvězdy, všechen nebeský zástup, nedal se svést a neklaněl se jim a nesloužil tomu, co dal Hospodin, tvůj Bůh, jako podíl všem národům pod celým nebem.“ (Dt 4:15-19)

Pro pohanské národy a zejména pro Babyloňany (Kaldejce) byly hvězdy božským světem, hodným uctívání. Astrologie byla pěstována na dvoře babylónských králů, kteří nečinili žádná rozhodnutí bez toho, aby se neporadili se svými hvězdopravci. S touto praxí byl Boží lid konfrontován v období babylonského zajetí. V knize Daniel, čteme příběh o snu krále Nebúkadnesara, kterému král nerozuměl a který ho velice rozrušil. Reagoval tak, že „rozkázal zavolat věštce, zaklínače, čaroděje a hvězdopravce, aby mu pověděli, co se mu zdálo.“ (Da 2:2) Královští astrologové však selhali a nedokázali vyřešit králův problém. Byl to ale Hospodinův prorok Daniel, který rovněž sídlil na babylonském královském dvoře, kdo Nebúkadnesarovi přinesl výklad jeho snu se slovy: „Tajemství, na které se král ptá, nemohou králi sdělit ani mudrci ani zaklínači ani věštci ani planetáři. Ale je Bůh v nebesích, který odhaluje tajemství.“ (Da 2:27-28)

Vidíme tedy, že prorok Daniel dokazuje v konfrontaci s Nebúkadnesarovými hvězdopravci jejich neschopnost přijmout pravé duchovní zjevení, které dokáže zprostředkovat jedině Boží Duch. Svým úspěchem vstoupil Daniel do podvědomí Babyloňanů jako člověk „v němž je duch svatých bohů“ a byl králem ustanoven „nejvyšším z věštců, zaklínačů, hvězdopravců a planetářů“ (Da 5:11), tedy hlavou královského ministerstva pro věštby a prognózy. Vidíme, že Boží služebník plný Ducha Svatého dokázal obstát i v tomto magií a okultizmem prosyceném prostředí, zachovat si čistotu víry, zjevení a vztah s Bohem. Danielovy spisy o příchodu Mesiáše se zřejmě staly známými mezi babylónskými věštci. Zde někde můžeme hledat příčinu příchodu „mágů od východu“ kteří se přišli poklonit narozenému Kristu, protože viděli „jeho hvězdu“. (Mt 2:1.2) Ze skutečnosti, že se Kristu poklonili i představitelé okultních nauk, které jsou vůči Bohu nepřátelské, můžeme usuzovat to, jak velmi významnou událostí bylo pro duchovní svět narození Božího Syna.

Biblické hodnocení babylonské kultury prosáknuté magickými rituály a astrologickými předpověďmi je velmi přísné. Prorok Izajáš oznamuje Hospodinův soud nad babylonskou dcerou následujícími slovy: „Dolehne na tebe zlo a nebudeš je umět odčarovat, postihne tě neštěstí a zažehnat je nedokážeš. Dolehne na tebe náhlý zmar, ani si to nestačíš uvědomit. Postav se tu se svým zaklínáním, se spoustou svých kouzel, jimiž se od mládí zaměstnáváš! Snad budeš mít úspěch, snad naženeš strachu. Zmalátnělas přes svá velká rozhodnutí. Jen ať se postaví a zachrání tě ti, kdo pozorují nebesa, kdo zírají na hvězdy, kdo při novoluní uvádějí ve známost, co by tě mohlo potkat. Hle, jsou jako sláma, spálí je oheň. Ti nevysvobodí z moci plamene ani vlastní život. Nezbude ani žhavé uhlí pro ohřátí ani oheň, u něhož by bylo možno sedět.“ (Iz 47:11-14) O babylonských astrolozích se dočítáme, že „pozorují nebesa“. Tento hebrejský výraz hovrú šámajim se dá též přeložit jako „krájí nebesa“ nebo „rozdělují nebesa“. Jedná se zde o kreslení pomyslných čar mezi nebeskými tělesy a o zkoumání jejich vzájemných poloh a konstelací. Duchovní moc těchto astrologů však nedokázala odvrátit Boží soud přicházející na Babylon právě kvůli jeho okultizmu a čarování. Spoléhání se na astrology nikdy žádné civilizaci nepomohlo.

Boží varování

Když měli synové Izraele vstoupit do zaslíbené země, vyslovil Mojžíš důrazné varování před okultními praktikami kenaanských národů: „Až vstoupíš do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, neuč se jednat podle ohavností oněch pronárodů. Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony pronárody.“ (Dt 18:9-12)

V tomto textu je jedno klíčové slovo, kterým Bible nazývá všechny okultní aktivity, a sice slovo „ohavnost“. Původní hebrejský výraz tóévá znamená hnusnou, nechutnou, opovrženíhodnou, ohavnou věc. Přesně tak se Bůh dívá na všechny okultní aktivity. Jde o nelegální kontakt s temným duchovním světem, který je vzpourou vůči Božímu řádu a má jednoznačně negativní důsledky pro život a duchovní stav člověka.

Výše uvedený text pokračuje ukázáním cesty, kterou Bůh otevřel lidem duchovní svět a umožnil poznání pravdy. „Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha. Tyto pronárody, které si podrobíš, poslouchají mrakopravce a věštce, ale tobě to Hospodin, tvůj Bůh, nedovolil. Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat.“ (Dt 18:13-15) Lidé se potřebují držet Boha, hledat s Ním osobní vztah, který vede k poznání pravdy a k porozumění duchovním principům. Bůh poslal na svět Mesiáše, svého Syna, který přinesl lidem spásu a vykoupení z moci hříchu. Jedině skrze Něho se dá legálně vstoupit do duchovní oblasti a přijít k Bohu Otci. Ježíš o sobě prohlásil: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (J 14:6) Veškerá obcházení této cesty jsou okultizmem a tedy ohavností před Bohem.

Usiluje-li člověk o skutečné společenství s Bohem, potřebuje se zbavit všeho, co je Bohu odporné, každé ohavnosti. Netýká se to jenom osobního posvěcení, ale také předmětů, které lidé vlastní. Mnohé z nich jsou duchovně spojeny s astrologií. Jedná se o různé dekorativní předměty nebo šperky s motivy astrologických znamení, ale i o horoskopy uveřejňované v novinách. Negativní duchovní dopad těchto věcí není radno podceňovat.

Je osud člověka předem určen?

Potřebují lidé vůbec hledat svůj osud ve hvězdách? Bible nás k tomu nikde nenabádá. Jejím hlavním poselstvím je důraz na svobodnou vůli člověka a jeho osobní zodpovědnost za svůj život před Bohem. Je psáno že, „každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud“. (Žd 9:27) Nepotřebujeme hledat věštby hvězdopravců, ale Boha a jeho království. Když člověk podřídí svůj život Boží vůli, potom jeho osud není nezměnitelnou skutečností napsanou ve hvězdách. Takový člověk najde smysl své existence a Bůh ho posiluje ve všech zkouškách a výzvách, kterým v životě čelí. Jinak řečeno člověk si svůj osud volí. Jozue to kdysi vyjádřil velmi trefným výrokem: „Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.“ (Joz 24:15)

Smyslem existence hvězd není určovat či předpovídat osudy lidí. Boží stvoření je svědectvím o velikosti a slávě Stvořitele. Žalm 19:2 říká: „Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou.“ Je tedy možné žasnout nad nádherou planet, hvězd či galaxií a vzdávat spolu s nimi slávu tomu, který je učinil.

„Chvalte ho, slunce s měsícem, chvalte ho, všechny jasné hvězdy.“ (Ž 148:3)

Co je to astrologie?

Astrologie (česky někdy také hvězdopravectví) je obor lidského poznání zkoumající vztah mezi ději ve vesmíru a pozemskými událostmi. Původ slova je možné přímo odvodit od řeckého αστρολογία (άστηρ = hvězda, λόγος = slovo).

Za účelem tohoto zkoumání vytvořili astrologové v různých dobách a různých civilizačních okruzích řadu samostatných symbolických systémů a tradičních nauk, které mají zprostředkovat pochopení vztahů nebeských a pozemských dějů. Spolu s alchymií a magií je Západní astrologie zařazována mezi tzv. Hermetické vědy založené na základním hermetickém axiómu o jednotě makrokosmu (tj. vesmíru) a mikrokosmu (tj. člověka). S těmito obory lidského poznání má astrologie společná východiska a společný pohled na svět. Vzájemně se doplňují a prolínají a používají částečně společný vyjadřovací aparát (symbolismus). Ačkoliv řada primárních astrologických poznatků položila základy mnoha moderním vědeckým oborům (např. astronomie, astrofyzika, biologie, fyzika), je astrologie současnou vědou odmítána jako nevědecká či pseudovědecká.

Nejznámější oblastí astrologického zkoumání je popis vztahu postavení astrologických planet v okamžiku narození na člověka pomocí astrologického diagramu zvaného horoskop. Na rozdíl od astronomických planet jsou mezi planety v astrologii označovány i Slunce a Měsíc a západní tradice užívá pro sestavení horoskopu také postavení mnoha skutečných astronomických objektů (hvězdy, mlhoviny, asteroidy apod.) i řadu naprosto spekulativních bodů (např. ascendent, lunární uzly, „bod štěstí“ apod.).

Obdobně jako na člověka, zkoumají někteří astrologové vliv postavení astrologických planet na rostliny, živočichy, neživé věci (stavby, lodě apod.) i další pozemské události (státy, organizace, počasí, katastrofy apod.). Těmto oblastem astrologie se věnují specializované astrologické obory jako např. astrobiologie, meteoastrologie, astromedicína.

V astrologickém zkoumání se používá jak horoskop sestavený pro okamžik narození, či vzniku, (nativní horoskop), tak i postavení planet v průběhu času vůči jejich pozici v nativním horoskopu (tranzity planet). Z této metody ve 20. století zprofanoval způsob lidové tvorby horoskopů, oblíbený zejména zbulvarizovaným tiskem, jako jednoduchých předpovědí na určité období rozdělený do tabulky pro čtenáře narozené ve dvanácti obdobích roku formálně totožných s astrologickými znameními Zvěrokruhu. Tato lidová tvorba je zpravidla prováděna bez jakékoliv astrologické souvislosti a používá pouze podobný způsob symboliky a pseudoastrologický slovník.

V průběhu historie vzniklo v různých částech světa několik různých samostatných astrologických systémů a tradic, z nichž pouze některé se vyvíjely ze společných základů. Tyto systémy používají při popisu zkoumaných jevů zpravidla vlastní symboliku i způsob její interpretace. V rámci těchto systémů vznikly další astrologické směry, často se lišící jak ve východiscích, tak v cílech svého zkoumání. Literatura uvádí následující astrologické tradice: Babylónská astrologie, Egyptská astrologie, Helénská astrologie, Perská astrologie, Arabská astrologie, Védská astrologie, Čínská astrologie, Mayská astrologie, Aztécká astrologie, Západní astrologie. Neexistuje však žádná biblická ani křesťanská astrologie.

zestručněné informace z www.wikipedia.cz