Z temnoty na světlo

O záchraně chilských horníku a o jejich setkání s Bohem

Před několika týdny byla světová média plná zpráv o chilských hornících, kteří byli více než dva měsíce uvězněni v dole na zlato v nehostinných chilských horách. 700 metrů pod zemí prožívali svůj zápas o víru a naději ve svou záchranu, který skončil jejich vysvobozením po nekonečných 69 dnech. Když byli 7. srpna zavalení v dole a uvězněni v temnotě, snažili se upozornit vnější svět na to, že žijí. Odpalovali nálože a zapalovali pneumatiky ve větracích šachtách, pomoc však nepřicházela. Až po 17 dnech se záchranářské sondě podařilo provrtat na místo, kde se ukrývalo 33 horníků, kteří přežili tuto důlní katastrofu a oni mohli poslat na svět zprávu o tom, že žijí.

Okamžitě se rozběhl velmi ambiciózní a odvážný projekt záchrany zavalených horníků. Délka záchranných prací byla odhadována na měsíce. Optimistické předpovědi hovořily o tom, že horníci se dostanou ven nejdříve na Vánoce. Celé Chile se zmobilizovalo v modlitbách a úsilí o záchranu lidských životů. O tom, co se dělo v zavaleném dole, však přicházelo pouze málo informací. Z médií jsme věděli, že horníkům jsou dodávány potraviny a léky, a také to, že mají umožněn určitý omezený kontakt se svými rodinnými příslušníky. Záchranáři museli vytvořit vrt dostatečně široký a přímý, aby se jím dala spustit záchranná kabina. Všechno se nakonec podařilo v rekordním čase a navzdory obavám, že postupné vytahování horníků z dolu může provázet obrovské množství komplikací, všechno nakonec proběhlo až nečekaně hladce. Po dvouměsíčním čekání se za osobní přítomnosti chilského prezidenta a novinářů z celého světa z hlubin dolu postupně vynořovala záchranná kabina s názvem Fénix, z níž jeden po druhém vycházeli jednotliví zachránění horníci. Bylo na nich vidět obrovskou radost a vděčnost. Přímý přenos ze záchranné akce, který sledovala přibližně miliarda diváků z celého světa, zanechal jen málokteré oko suchým. Horníci vycházeli ze záchranné kabiny oblečeni v tričkách, na kterých vynikal nápis „Gracias Señor!“ v překladu „Díky Pane!“ Na zádech měli dva nápisy: „Jemu buď sláva a čest!“ a citát ze Žalmu 95,4 „On má v svých rukou hlubiny země, temena hor patří jemu.“ Tato trička hovořila o tom, že zásluhu na svém vysvobození připisují především Bohu. Když se horníci objevili na zemském povrchu, začali vyprávět o svých zážitcích.

Mário Sepúlveda, který byl vytažen jako druhý v pořadí, promluvil s novináři jako první: „Tam dole o mě zápasili Bůh s ďáblem a Bůh zvítězil. Pořád jsem věděl, že mě dostanou ven. Pořád jsem věřil v profesionály, kteří jsou tu v Chile a ve Velkého Stvořitele.“ Jako čtvrtý dorazil na povrch Bolivijec Carlos Mamani. Jakmile vystoupil ze záchranné kabiny, poklekl, ukázal k nebi a vzdal chválu Bohu. To samé udělal 56letý elektrikář Omar Reygadas. Vystoupil z kabiny s Biblí v ruce, poklekl a děkoval Bohu. Na své přilbě měl napsáno: „Bůh žije“. Chilský prezident, Sebastián Piñera, veřejně pochválil víru těchto 33 horníků. „Víra pohnula horami,“ řekl. „Byla to víra horníků, síla, odvaha a vůle těchto 33 horníků a jejich rodinných příslušníků, víra záchranářů, víra chilské vlády a všech Chilanů, která umožnila tento zázrak.“

Křesťanská televizní stanice CBN natočila rozhovor s horníkem Josem Henriquezem, kterého přezdívají „Pastor“ nebo „Duchovní vůdce“, on však dává přednost tomu, že ho oslovují jednoduše jako Dona Joseho. „Nejsem ani pastor nebo duchovní vůdce, jak mě nazvali,“ řekl Henriquez. „Lépe se ke mně hodí Don Jose. Tak mě znají moji spolupracovníci a tak mi také říkají.“ Jeho život je pevně spjat s dolem, ve kterém pracuje už 33 let. Henriquez už nějakou dobu cítil, že se stane něco zlého. „Má babička už dvakrát navštívila mou matku a varovala ji, že se mi stane něco zlého – něco, čemu jen velice těžko uniknu. Když jsem se toho dne loučil se svou dcerou, byl jsem si jistý, že se něco stane, bylo pro ni velice těžké se se mnou rozloučit a já jsem věděl, že Bůh se mnou něco učiní.“

Během svého dvouměsíčního zajetí 700 metrů hluboko pod zemí, horníci ke svému přežití potřebovali daleko více, než jenom jídlo a fyzické síly. Don Jose říká: „Věřím, že klíč ke všemu je v Božím Slově, v tom, že člověk věří Bohu. Proto říkám celému světu, že Pán chce, aby věřili v něho, věřili v Boží Slovo.“ Protože Henriquez je hluboce duchovní člověk, jeho víra v Boha byla klíčová, když pomáhal svým druhům, aby neztráceli naději. Jeho pastor Jose Gonzales k tomu dodává: „Velmi mu pomohlo, že je duchovním člověkem, který zná Boží Slovo. Častokrát se Slovem pracoval, protože kázal v našem sboru. Tam dole ho nemohl číst, ale měl ho ve svém srdci a mohl ho sdílet se svými druhy.“ V dole měli dvakrát denně bohoslužbu, na které společně volali k Bohu za své vysvobození. Díky jeho úsilí se někteří z horníků obrátili k Ježíši Kristu. Poslední neděli předtím, než byli vysvobozeni, požádal svého bratra na povrchu, aby přivedl k dolu pastora. Sám se za pastora nepovažoval a chtěl, aby jeho pastor vedl horníky při modlitbě spasení. 20 horníků vyznalo Ježíše Krista jako svého Pána a modlilo se spolu s pastorem.

Po svém vysvobození byl Henriquez prvním z 33 horníků, který se vrátil zpátky do dolu, aby zde poděkoval Bohu za to, že ho vytrhl živého z hlubin Země. Ve svém domovském městě Talca byl přivítán jako hrdina. Starosta mu udělil čestné občanství. „Skutečným hrdinou je Ježíš Kristus,“ řekl Henriquez. „Je tím jediným hrdinou, o němž by se mělo mluvit, bez ohledu na to, co vykonali lidé v dole nebo na povrchu. On je tím jediným, kdo si zaslouží čest a slávu.“ Jose Henriquez je horníkem tělem i duší. Uvědomuje si však, že má zodpovědnost za to, aby svědčil o tom, jak si ho Bůh použil, aby vyvedl své druhy z temnoty na světlo.

Zdroj: CBN.com, ct24.cz