Žila jsem mezi sportem a muži

V červnu 2012 jsem poprvé uslyšela evangelium a začala více přemýšlet o Bohu a o pár týdnů později, přesně 6. července, jsem přijala Ježíše Krista do svého srdce. Po měsíci jsem svou víru potvrdila tím, že jsem se nechala pokřtít ve vodě.

Narodila jsem se před 30 lety v ateistické rodině, kde se věřilo na všemožné duchovní síly od kartářek, léčitelů až po duchy zemřelých bytostí, ale postava Boha zůstávala pouze jako něco, co patří do kostelů a náboženských knížek, i když babička a maminka byly v dětství pokřtěny. Dnes už vím, že křest kojenců nemá se skutečným křesťanstvím vůbec nic společného. Člověk se potřebuje nejdříve svobodně rozhodnout.

Na první pohled jsem nežila špatný život, ale zpětně si uvědomuji, jak byl zlý, protože já jsem byla ve skutečnosti uvnitř zlá, srdce jsem měla tvrdé, a jen díky obrovské Boží milosti, která mi byla dána ještě dřív, než jsem Ho poznala – abych byla ve správný čas na správném místě a aby mohl jednat s mým životem, vytáhnout mě z temnoty na světlo, zachránit mě a očistit.

Můj dřívější život se točil okolo dvou základních zájmů, sportu a mužů. Ten první tak špatný není, ale ani jeden nedokázal naplnit to prázdné místo, které jsem ve svém srdci měla. Hodnoty jsem si formovala podle světa a lidí, se kterými jsem se setkávala, podle filmů, na které jsem se dívala a postupně nabývala dojmu, že všichni jsou tady proto, aby uspokojovali hlavně moje potřeby a já tak mohla dělat cokoli, co se mi zlíbí.

Své skryté, světem a sebou zašlapané dobré touhy ve svém srdci – založit rodinu a oddat se jedinému muži, jsem měla hluboce v podvědomí, ale chovala jsem se úplně opačně, stále hůř, naprosto jsem ztrácela morální hodnoty, a tak zapadla do systému tohoto světa, který je ztratil už dávno.

Vztah dvou lidí v manželství pro mě postupem času ztrácel význam, byla jsem vláčena vlastními pocity, vyžadovala stále důkazy lásky, které mi dané osoby musely projevovat, jinak jsem je opouštěla a hledala další a další, kteří budou naplňovat mé prázdné místo v srdci. Svým chováním a jednáním jsem dospěla na úplné morální dno, kdy jsem svému poslednímu partnerovi, který o mě opravdu stál a jehož morálka byla nad úrovní té dnešní, ublížila snad nejvíc a zlomila jeho život na kousky svými sobeckými a zlými skutky. Lži a neúcta byly můj každodenní chléb.

Když jsem tvrdě dopadla na dno, tak jsem poznala, jak na tom jsem. Měla jsem nejistou budoucnost v zaměstnání, život na sídlišti v paneláku také nebyl to, co jsem chtěla, každý den jsem byla usvědčovaná ze zlých skutků, ale i přesto jsem měla v duši nečekaný klid. Teď už vím, že právě v té době byla Boží ruka nade mnou! Ale já stále ještě žila život ve světě mezi sportem a muži.

Až do dne, kdy jsem potkala jednoho, který se vymykal všem ostatním. Něco uvnitř v duši mě k němu nadpřirozeně přitahovalo, jinak než jindy a u jiných. Z jeho úst jsem uslyšela evangelium, ze kterého pro mě znamenaly nejvíc tyto věty: „Bůh tě naplánoval přesně takovou, jaká jsi, věděl, jak budeš vypadat, co budeš dělat.“ A druhá byla: „Bůh tě miluje!“ To nikdy nezapomenu. A najednou, skrze další  rozhovory, půjčené biblické knížky, jsem uvěřila a mé srdce mi dosvědčilo, že Ježíš opravdu žije! Že je živý!

Celý můj život dostal úplně jiný směr i náplň. Zcela se změnil můj životní styl a postupně i moje já. Začala jsem prožívat stále více a více Boží lásku, stále jsem hladová po Jeho pravdě a žíznivá po spravedlnosti. Jsem vděčná, že Ho mohu stále více a více poznávat. Ani mi nevadilo, že se ode mě odvrátili blízcí přátelé z předchozího života, začali mě urážet a pomlouvat a přesvědčovat, že žádný Bůh neexistuje, že to je jen berlička pro slabochy. Já už si svoji cestu životem vybrala = je to cesta s Bohem, s Ježíšem Kristem, který prohlásil „Já jsem ta cesta, pravda a život“. 

Zcela se změnil můj životní styl a postupně i moje já.

Svého rozhodnutí jsem v žádném případě nelitovala a ani litovat nebudu, protože On je obrovsky laskavý a jak se píše v Písmu, když hledáme především Jeho tvář, tak všechno ostatní nám bude přidáno. Není to jen věta v Božím slově, ale pro mě je to živá a pulsující pravda! Za krátký čas jsem dostala zpět své přátele a ještě spoustu dalších věřících z církve i mimo ni. Moje mamka po každodenních modlitbách a přímluvách za ni, roztála, smířila se s tím, že Bůh ke mně patří a věřím, že je to otázka času, kdy se naplní Slovo, že kdo uvěří v Ježíše Krista, tak bude spasen on i jeho dům.

Také jsem získala novou práci, pod Jeho vedením jsem začala podnikat ve sportovní oblasti, v Jeho jménu jsem zlámala prokletí, která visela nad mým životem a životem mé rodiny. V Jeho jménu jsem byla uzdravena z dlouho trvajících gynekologických potíží, dále z chřipek, angín, naraženin a mnoha dalších nemocí. Každý den od něj dostávám jasné vedení, co musím podniknout a udělat, abych došla do své zaslíbené země, která je fyzickýma očima zatím neviditelná, ale duchovním, vnitřním zrakem je jasná a zřetelná.

To je jen zlomek věcí, které Bůh v mém životě vykonal a stále koná. Jedná v mém životě proto, že jsem se Mu odevzdala a stále odevzdávám. Ano přichází i chvíle, kdy bojuju se svou starou hříšnou tělesností, ale vždy mám obranu, Jeho slovo říká, že jsem svatá, jsem Boží dítě, každý den si to připomínám, rozhodla jsem se dívat na Něj a stále hledat Jeho tvář.

Moc děkuji Pánu za požehnanou Církev víry Milost, do které patřím, za její služebníky, děkuji za požehnané chvály plné Boží moci Ducha Svatého. A v neposlední řadě chci poděkovat muži, dlouho obrácenému bratru z církve, který má dar slova a neměl strach šířit evangelium, jehož víra mě ještě před obrácením uzdravila ze zánětu močových cest a kterého si Bůh použil, aby mě přitáhl k sobě a ukázal mi, jak je dobrý, děkuji mu, že mě vedl v začátcích, byl mým duchovním učitelem, chránil mě dokonalou znalostí Božího slova v době, kdy jsem byla pod útoky zlých myšlenek, to díky němu a jeho zdravému učení jsem vyrostla v oddanou Boží ženu.

Buď požehnaný každý, který sis přečetl mé svědectví až do konce, pevně věřím, že ti bude povzbuzením.

Lucie Zahradníková